Černá v Pošumaví před sto léty
25. 3. 2010
Černá v Pošumaví před sto léty.
Obec, známá dnes jako jedno z významných turistických center, byla při aktualizaci k 1. lednu 1898 v Ottově encyklopedii vyznačena takto: Černá / německy Schwarzbach/ je ves při hranicích rakouských, hejtmanství Krumlov, okres Horní Planá. Ve vsi je 36 obydlených čísel a 508 obyvatel (v roce 1899).
Ve vsi je kostel Neposkvrněného početí Panny Marie, od roku 1858 farní, dále dvoutřídní škola, pošta, telegraf a tuhové doly knížete Adolfa Schwarzenberka. Obyvatelstvo živí se dřevořezbou.
Ovšem již tehdy se o Černé a okolních obcích hovoří jako o možných letoviscích a turistických cílech „dolní“ Šumavy. Jan Mareš z Jihočeské vědecké knihovny přeložil úvahu Camillo Morgana z r. 1898, který se k této problematice vyjádřil. Popisuje Černou, která je známa především svými velkými doly na tuhu a doporučuje každému její krátkou návštěvu. Ovšem pobyt dlouhého trvání rozhodně zamítá, protože vzduch je všude prosycen tuhovým prachem, který hustou vrstvou pokrývá všechny cesty a stezky kolem. Člověk prý potkává všude hornické zjevy vpadlých lící a jako mouřenín černé, což je nejlepším znamením toho, že ovzduší zde nemůže být nikterak zdravé.
K tomu ještě dodává, že i v další péči o hosty je bídně postaráno, hostince v Černé u Scheiterbauera, Kollera i Nadera jsou velmi primitivní a hostinští tak způsobů neznalí, že každý cizinec dobře udělá, když sem raději nezavítá.
V Černé je v provozu knížecí schwarzenberský pivovar, ale vaří se v něm to nejhorší, nejzahořklejší pivo na celé Šumavě.
Kromě toho prý i společenský život je spíše všechno jiného nežli příjemný a bezstarostný, neboť jednotlivci zdejší „honorace“ jsou stiženi ješitností a provinční namyšleností.
A panují zde takové bezpečnostní poměry, které připomínají ještě časy loupežníků. Autor sám, který bydlel v jednom osamělém lesním domě uvádí, že téměř nikdy nešel na lože jinak nežli s nabitou loveckou zbraní po levici a s nabitým armádním revolverem po pravici a mnohdy byl dokonce nucen bdít až do rána.
Rovněž Mokrou, která leží při cestě do Černé, autor nešetřil. Popisuje jí jako malou bezvýznamnou osadu, která je nevhodná jak k letním pobytům, tak i coby turistický cíl.
Oproti tomu je poměrně příznivě hodnocena Dolní Vltavice. Podle autora se jedná o úhledný městys s velkým kostelem a pěknými, čistotnými domy, odkud lze podnikat krásné výlety do dalších zajímavých míst a tak Vltavici směle doporučuje jako letovisko.
Dnes nám tyto řádky připadají poněkud úsměvné, ovšem lze z nich vyčíst, že i samotný život lidí zde žijících ,byl v té době tvrdý a drsný a na „nějaké“ turisty a letní hosty nebyl nikdo moc zvědavý.
25.3. 2010
