Jak žák Jan šel do grafitových hutí pro mazací válečky
Jak žák Jan šel do grafitových hutí pro mazací válečky
Již po několikáté se vracím k problematice těžby grafitu, zejména ve vztahu k obci Černá v Pošumaví, kterou dolování této důležité suroviny významně proslavilo.
Od roku 1812 až do r. 1930 byl největším těžařem tuhy knížecí rod Schwarzenberků z hlubocko-krumlovské větve. Schwarzenberské grafitové / tuhové/ závody koncem 19. století označované jako grafitové hutě, se postupně staly dominantním těžařem v celém revíru. Zejména, když Schwarzenberk odkoupil v r. 1886, rovněž v té době významnou, těžařskou společnost A. Eggerta.
Otázkou těžby a dolování grafitu a s tím souvisejících dalších činností, se zabývalo a stále zabývá mnoho odborníků z vědecké sféry, ze škol , praxe i dalších příbuzných oborů.
Jedním z nich je i doktor filozofie a pedagogiky Jiří Dvořák z Jihočeské univerzity. V jednom z jeho nesčetných děl, kde se věnoval úzkokolejné železnici, jako dnes již ztracené technické památce, mě zaujala v doplňcích uvedená pasáž, kterou vybral z knihy „Za domovem – vlastivěda Čech“ autorů B.Bauše, K. Rožka a Ad. Weniga z r. 1905, kteří zde podávají údaje o těžbě grafitu formou rozhovoru učitele se svým žákem. Čtenářské veřejnosti tak názorně přibližují oblast těžby a význam grafitu.
Stejně jako PhDr. Jiří Dvořák si i já dovoluji podat v tomto článku citaci z kapitoly XII., která má název Ložiska tuhy a tuhové hutě u Černé.
−−−−−−−−„Nuže, půjdeš s dopisem do Černé, nebo jak tu po německu říkají, do Schwarzbachu, do tuhových hutí!--- „Co je to grafit?“--- „Neviděl jsi tužku?“--- „Ano, jak bych neviděl.“ --- „Tedy onen černý sloupek, jenž je obložen dřevem, jmenuje se grafit neboli tuha. Ale tuhy se i jinak ještě užívá. Z čisté tuhy dělají ohnivzdorné kelímky, tj. nádobky, v nichž se taví různé rudy. Tuha totiž nebéře ohněm žádné zkázy, z tuhy vyrábí se též nátěr na železná kamna.“--- „To znám, havraní stříbro tomu říkají.“--- Ale z tuhy dělají i ohnivzdorné cihly, grafitový cement, lepenky na střechy a válečky k mazání hřídelí. A pro tyto válečky mi právě dojdeš do Schwarzbachu. Hajný uvede tě na silnici a pak již snadno trefíš.“ ---
Žák Jan posnídal a opatřil se hned krajícem chleba, cesta byla daleká a vsí, kde by mohl něco k jídlu koupiti, velmi pořídku. Bez meškání vydal se v průvodu hajného na cestu. Kráčeli lesními cestami k silnici, kde se Jan s hajným rozloučil a putoval již sám podél Kájovského a Hořického potoka na Hořice. Dále na západ leží veliký rybník Olšina, uměle založený, z něhož vytéká přítok Vltavy Olešná do širokého údolí. V nevalně půvabné krajině při vtoku Jelmského potoka do Vltavy spatřil opět známé práce při dobývání rašeliny, která se tu užívá při vytápění hutí tuhových. Vysoké komíny ukazovaly mu cíl dnešního poslání, tuhové huti u Schwarzbachu. Cestou potkal dělníka, jenž pospíchal též do hutí. Pozdravil jej a zeptal se na cestu. Ale to mu bylo pouze záminkou, jen aby si s ním mohl pohovořit. Dělník byl Němec, ale přece tak dalece hovořil česky, že se s ním Jan domluvil. Ostatně i Jan za svého dlouhého pobytu ve světě leckteré slovo i větu německou pochytil. ---„Proč stavějí tak nákladné budovy?“ ptal se Jan, ukazuje na schwarzbašské huti, „vždyť tuha se vyčerpá a budovy se stanou bezcenné.“ ---- „Naše tuhová ložiska tak brzy se nevypotřebují. Táhnou se v prahorní břidlici mezi horským hřbetem plöckensteinským a Blánským lesem v délce asi 23 km a v šířce 14 km. Toť přímo nevyčerpatelné množství tuhy a to tím spíše, že ložiska jsou místy až 22 m hluboká, ovšem provázená krystalickým vápencem. Naše tuha má evropskou pověst, neboť obsahuje až 95% čistého uhlíku. Pouze sibiřská a cejlonská tuha ji předčí. Tuha je ovšem znečištěna hlínou, ale ta se vypráním odstraní.“ ---A což všechna ta tuha se v Čechách spotřebuje?“ ptal se ještě Jan. --- „Co si myslíš brachu? Mnoho se jí vyváží. Havraní stříbro jde hlavně do Anglie a Belgie, neboť tam i nejchudší člověk alespoň týdně natírá a vyleští si železná kamna, nenechá je rezovatět, jak leckde u nás vídáme. V tužkách jde tuha téměř do celého světa.“--- Zatím dospěli k hutím, kde Jan odevzdal psaní a přijal notný balík výrobků tuhových, s nímž se vydal na zpáteční cestu do Krumlova.−−−−−
Schwarzenberské tuhové závody byly zlikvidovány v letech 1941 – 1942. Po druhé světové válce se zde těžil grafit ještě v letech 1953 – 1957, než došlo k napuštění vod Lipenské údolní nádrže. Znamenalo to definitivní zánik veškerých výrobních objektů i pozůstatků šachet Schwarzenberských tuhových dolů.V celé bývalé výrobní oblasti se dnes rozkládá část Lipenské nádrže, t. zv. Malé Lipno.
Českokrumlovský deník, 2.7.2011
