Malšínsko - zapomenutý kraj?
Malšínsko zapomenutý kraj?
Malšínsko V době, kdy jsem byl ještě zapojen v pracovním procesu a podle současné terminologie byl součástí managementu podniku, charakter mé profese agronoma mi především přikazoval, ale současně i dovoloval poznat nejen potřebné technologické postupy pěstování rostlin, ale i krásy a půvaby zejména šumavské krajiny a přírody.
Ponechámli stranou charakter, rozličnost a odlišnost tehdejšího zemědělství, kde zejména dennodenní komunikace s lidmi byla součástí práce nejen agronoma, pak především půvaby naší krajiny mě dokázaly vždy nadchnout.
Poznal jsem za celou tu dobu oblast prakticky od Rožmberka až po Novou Pec, všude se vždy našla krásná zákoutí přírody, přírodní scenérie a různé překrásné výhledy.
Dá se říci, že Lipenská přehrada a její krásy v každém ročním období mi nakonec učarovaly tak, že jsem zde „zakotvil“ pracovně i osobně. Žiji v Černé v Pošumaví a sleduji proměny této obce již několik desítek let, zemědělství z obce prakticky vymizelo, ale její vzhled se podstatně mění rok od roku. Ovšem to se dá říci o všech obcích celé lipenské oblasti, která je, díky přehradě, atraktivním místem pro řadu turistů a návštěvníků.
Z tohoto hlediska se pak jeví některé obce dále od lipenské přehrady jako neatraktivní. To by byl ovšem hrubý omyl, o čemž každého hravě přesvědčí návštěva deset kilometrů od Frymburka vzdálené obce Malšína. Vydáme-li se z Frymburka silnicí na Malšín, musíme každopádně zastavit na Hodslavi a nenechat si ujít ten překrásný výhled na vyrovnávací nádrž ve Vyšším Brodě a celé to nádherné panorama.
CESTOU DO MALŠÍNA. Nádherný pohled z Hodslavi do údolí.Zakrátko pak přijedeme do Malšína, ještě po cestě spatříme krásný malšínský kostelíček, zasvěcený Srdci Ježíšovu, a když pak se od něj zahledíme do dáli, máme před sebou výhled, který je, nejen v literatuře, uváděn jako jeden z nejhezčích a možná i nejkrásnějších panoramat v celém okolí.
O samotném Malšíně je první zmínka v roce 1339 a je známo, že již tehdy procházela tímto místem obchodní stezka z Rakouska do Krumlova a že tedy osídleno muselo být již dříve. Původně byla osada poddanskou vesnicí Rožmberků a od 17. století patřila klášteru ve Vyšším Brodě.
Na místě zmíněného kostela stála původně raně gotická kaple zasvěcená sv. Markétě, v 15. století k ní byl přistavěn gotický kostel s věží, později se částečně projevilo i baroko a některá zařízení i v novogotickém stylu.
Legenda však praví, že na místě kostela postavil krásný hrad Vok z Rožmberka, který jej však neužíval a prodal hraběti Thurmbergovi. Od nepaměti se pak vyvýšenému kopci říkalo a stále říká Tumberg. Zde pak byla v roce 1856 postavena poutní kaple Panny Marie Pomocné.
Poloha Tumbergu byla skutečně strategická, neboť, jak uvádí František Schusser, který cituje Jiřího Andresku, byla cesta z Lince přes Vyšší Brod a Tumberg využívána již v dobách římských.
V údolí pod „Tumbergem“ leží Ostrov, který dnes patří pod obec Malšín, ale dlouho tomu tak nebývalo. A to je další zajímavost, pokud se týká Malšína. Ostrov totiž prý býval městečkem, které mělo svou radnici i kostelík s věží. Jeho vznik se uvádí od roku 1372 a od nepaměti
VRCH TUMBERG
pak spolu Malšín a Ostrov soutěžily o to, kde bude rychta, obecní úřad a ostatní instituce. Dodnes je určitou raritou fakt, že obec Malšín nemá vlastní katastrální území a patří pod Ostrov.
Celou oblast Malšínska podrobně popsal a zdokumentoval loučovický historik, dnes již zesnulý, František Schusser, rovněž Roman Podhola přispěl k poznání historie tohoto kraje.
Na internetu jsem našel i stránku s názvem Malšínsko zapomenutý kraj u Lipna. Není to přesně vystiženo, navštívíme-li Malšínsko, nemůžeme zapomenout. Vezměme jen názvy osad a samot: Horní Dlouhá, Dolní Dlouhá, Horní Okolí, Větrná, Všímary, Běleň, Šafléřov, Chvalín, Vojtín, Boršov, Lhotka, Branná. Co místo, to krásný kousek krajiny lahodící oku návštěvníka. Samozřejmě, že davy turistů sem proudit nebudou, což je zase pro přírodu jenom dobře, ale ten nádherný pocit, to uklidnění, prostě ideální místo pro relaxaci duše i těla.
F.Z, Českokrumlovský deník, 4.11.2011
