Fenomenální prášek
Fenomenální prášek
Ve svém dnešním článku nehodlám vybočovat z řady toho, co je mým dlouholetým zájmem a koníčkem a co se snažím popisovat a předávat čtenářům denního tisku, totiž historii a dějiny. Chci pouze připomenout jednu malou část z historie zemědělství, oboru, kterému jsem se věnoval téměř čtyřicet let.
V letošním roce uplyne 70 let od zavedení výjimečného insekticidního přípravku na bázi DDT na trh. Bylo to v roce 1942, kdy se začal přípravek vyrábět a používat v ochraně rostlin pod označením Gesarol. Pod názvem Neocid byl zase používán v ochraně zdraví lidí, neboť jeho neobyčejné insekticidní účinky proti komárům a vším, zabraňovaly vzniku epidemií, které tento hmyz přenáší.
Od roku 1945 je již DDT používán celosvětově a je považován za moderní insekticidní přípravek. Objevitel jeho vynikajících vlastností švýcarský chemik Paul Hermann Müller za to obdržel v roce 1948 Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství.
Chemická sloučenina dichlordiphenyltrichloretan, kterou jsme jako studenti tehdy museli dokonale ovládat, byla syntetizována již mnohem dříve, v roce 1874 německým chemikem Othmarem Zeidlerem, ovšem teprve Paul Müller objevil v roce 1939 jeho insekticidní účinky. 
Jeho význam je spojován s bojem proti malárii, což přineslo v rozvojových zemích významné prodloužení délky lidského života i snížení počtu nemocných.
V našich podmínkách si však použití DDT spojujeme především s bojem proti mandelince bramborové. V padesátých letech 20. století, kdy došlo k masovému výskytu tohoto „amerického brouka“ na bramborových trsech, se začal přípravek DDT, pod českým názvem Dynocid, ve velké míře používat. V celém tehdejším zemědělství se konaly nejenom sběrací akce, ale prakticky všude bylo na skladě velké množství Dynocidu.
Jako kluk jsem již tehdy poznal, co to je za prášek. Můj otec byl v té době ve funkci takzvaného signalizátora, který nejenom musel znát ohniska výskytu mandelinky, ale zejména se staral o sklad s Dynocidem a jeho výdej a přidělování zemědělcům. Velmi nerad jsem mu chodil do skladu pomáhat, neboť tam byla velká prašnost a nepříjemný nasládlý zápach.
Tehdy byli všichni přesvědčeni o užitečnosti DDT, a tak se na soukromé i družstevní brambory sypal prášek ve velkém tak, že natě byly úplně bílé, jako povápněné. Věřilo se, že to nezanechává žádné stopy na bramborách a také jsme je všichni jedli, vždyť i vědci tvrdili, že jde o naprosto neškodný přípravek.
Ještě v šedesátých letech se jak Dynocid, tak Gamadyn, který byl vyráběn na bázi HCH, intenzivně používaly proti škůdcům polních plodin v dávkách neúměrně vysokých, v desítkách kilogramů na hektar. Stále se předpokládalo, že pro teplokrevné obratlovce jsou to přípravky neškodné.
Jenomže, všeho moc škodí, postupně bylo zjišťováno, že přípravek působí nejenom otravy, ale i degenerativní změny v mozku, působí na játra a krvetvorbu, ukládá se v tukové tkáni, ale především je silně karcinogenní. Proto postupně ve světě docházelo k jeho omezování a posléze úplnému zákazu. V tehdejším Československu byl přípravek DDT jako pesticid zakázán v roce 1974.
Zázračný prášek, jehož vynález zpočátku řešil nebezpečí hladomoru, musel být nakonec úplně zavržen jako velmi škodlivý karcinogen.
Českokrumlovský deník: Pondělí, 6. Únor 2012, Strana 8
