Léčitelské umění v několika generacích Stadlbauerů
Léčitelské umění v několika generacích Stadlbauerů
Ve starých kronikách Dolní Vltavice, Bližné i Želnavy najdeme zmínky o léčitelských úspěších obyvatele Dolní Vltavice Antona Stadlbauera.
Léčitelské umění zlomených kostí ho proslavilo nejen po celé Šumavě, ale i daleko za hranicemi země. Jeho léčitelské schopnosti byly prý tak vynikající, že byl ve své době velice váženou osobou.
Již jeho předkové byli specialisté tohoto druhu, šumavské lesy skýtaly pro jejich obyvatele nejen obživu, ale přinášely i množství úrazů při práci v těžbě a přepravě dřeva. Lékařská pomoc bývala poměrně těžko dostupná, navíc mnozí neměli dostatek finančních prostředků na zaplacení, a tak přistoupili ke svépomoci. Tak se postupně vyvinula generace Stadlbauerů, kteří své metody neustále vylepšovali a jak zápisy uvádí, často rozuměli svému řemeslu lépe, než některý lékař po dlouholetém studiu.
Anton Stadlbauer se narodil 30. prosince 1882 v Otově (Ottenschlag), dnes zaniklá obec v oblasti Pasečné, obec Přední Výtoň. Byl ze sedmi bratrů, z nichž Johann, Anton a Otto se vyučili léčení zlomenin od svého otce. Johann však zemřel v roce 1916 v ruském zajetí na kurděje a Otto zemřel v roce 1927 na zranění z první světové války. Ve šlépějích svého otce tak pokračoval pouze Anton a počínal si opravdu zdatně.
V roce 1905 zakoupil v Dolní Vltavici dům č. p. 47 od obchodníka s dobytkem Ferdinanda Scheschy, který ho postavil v roce 1901. V témže roce se oženil s Josefinou Radinger z Německého Rychnova a z jejich manželství se narodily čtyři děti Gizela, Reinhold, Elsa a Anton, který opět pokračoval ve stopách otce i děda.
Manželka Josefina byla v roce 1916 postižena mozkovou mrtvicí a jako zcela ochrnutá byla trvale upoutána na lůžko.
Na našeho Antona Stadlbauera se ve dvacátých letech minulého století pěly doslova oslavné ódy. Jak praví staré zápisy, stovky ošetřených pacientů z domova i ciziny, ze kterých by bez jeho pomoci zůstali jen doživotní mrzáci, jsou toho nejlepším důkazem.
Jakým způsobem toho dosahoval, jaké metody léčení používal, to se ze starých zápisů nedozvíme. Každopádně však dokázal končetiny narovnat a napravit tak, že srostly a velmi často se zcela zahojily bez zřetelných příznaků.
I v dnešní době, kdy je medicína na vysoké úrovni, jsou jeho léčitelské schopnosti v oné době hodny obdivu.
Českokrumlovský deník: Čtvrtek, 2. Srpen 2012, Strana 8, Ing. Fr. Záhora
