Vzpomínka na rodáka z Černé v Pošumaví Jaroslava Smrčku
Vzpomínka na rodáka z Černé v Pošumaví Jaroslava Smrčku
Zanedlouho si připomeneme 115. výročí narození našeho rodáka, pracovníka v historii a konzervátora Jaroslava Smrčky Říčanského.
Narodil se 12. června 1897 v Černé v Pošumaví v domě č. p. 32 naproti pivovaru, kde také jeho otec pracoval jako správce. Současně byl však i hospodářským správcem tří dvorů a účetním tuhových dolů. Jako schwarzenberský úředník byl však velmi uvědomělým Čechem a svým rodokmenem navazoval na rodokmen určitého typu českého vlastenectví.
Jaroslav Smrčka v později sestaveném rodokmenu se dostal až k Václavu Smrčkovi, soukenickému tovaryši z roku 1616 z Humpolce, o němž se předpokládá, že měl návaznost na rytířský rod Smrčků z Mnichu.
Jaroslav Smrčka však prožil své dětství v Petrově Dvoře a obecnou školu i měšťanku navštěvoval v Netolicích a absolvoval učitelský ústav v Soběslavi. Učitelem se však nestal, válka způsobila, že nastoupil k zeměbraneckému pluku do Lince.
Toužil po vysokoškolských studiích, rodiče ovšem chtěli, aby vystudovali i další sourozenci, a tak se studií vzdal a nastoupil v roce 1919 službu u dopravního úřadu československých státních drah v Třeboni.
Působil však jako úředník i ve Veselí nad Lužnicí, v Soběslavi a Prachaticích a od roku 1931 nejprve na ředitelství státních drah v Praze a pak na Ministerstvu dopravy. Jeho osudem se nakonec staly Říčany, po nichž převzal i své druhé příjmení.
Po dlouhá léta působil v různých mimoškolních výchovně-vzdělávacích činnostech, blízká mu byla i práce umělecká, byl vášnivým ochotníkem, oplýval i hudebním talentem. Se svým bratrem Františkem, narozeným 5. června 1898 rovněž v Černé v Pošumaví, měli svůj komorní kvartet a vystupovali i jako pěvci, oba byli činní i ve sportu.
Jaroslav Smrčka se velmi účinně podílel na kulturním dění v Soběslavi, byl činný v Klubu českých turistů, ve Sboru pro záchranu hradu Choustník, byl funkcionářem Spolku divadelních ochotníků v Prachaticích.
V Praze byl organizátorem spolkového života „pražských Jihočechů“, kteří se sdružovali do spolku Zlatá stezka a do sdružení Kleť.
Celoživotní úctu a obdiv projevoval k Mistru Janu Husovi, jeho zamilovanými tématy byly rozhovory o skladateli Oskaru Nedbalovi, jehož otec Karel Nedbal se narodil rovněž v Černé v Pošumaví, dále o turistickém ruchu na Šumavě a o svém rodišti.
Před 35 lety, v roce 1977, jsem začal psát kroniku obce Černá v Pošumaví. A během měsíce navštívil obec Jaroslav Smrčka. Bohužel zrovna v den jeho návštěvy jsem byl služebně vzdálen, a tak hovořil jen s mou manželkou. Od té doby jsme spolu pak korespondovali, zejména o psaní kroniky, o dalších rodácích z Černé, psal i o svém vlastním životě.
Dozvěděl jsem se tak něco o jeho bratru, vystudovaném právníku a operním pěvci, který účinkoval v Jihočeském divadle, a zejména o jeho dědovi.
František Xaver Smrčka, jeho děd, žil v letech 1816 až 1890, je především známý tím, že byl prezidentem krajského soudu v Táboře. Ovšem předtím působil ve Vídni, v Benátkách, pak byl přeložen do Uher, dnešní Slovensko. V Humpolci, kde se narodil, kandidoval i do říšského sněmu po svém příteli Karlu Havlíčku Borovském.
Na Slovensku se stal jeho velkým přítelem evangelický farář Samuel Novák, s nímž pěstovali česko-slovenskou vzájemnost. Samuel Novák byl zakladatelem Matice Slovenské a spoluvydavatelem Štúrových Národních novin. Jeho největší zásluhou bylo, že spolu s Ad. Medzihradským a Jánkem Matuškou, autorem slovenské hymny Nad Tatrou sa blýska, zachránil pro slovenský národ kežmarského studenta Pavola Orságha Hviezdoslava, když začal vydávat jeho básně.
Korespondence s Jaroslavem Smrčkou však netrvala dlouho, 9. března 1979 ve svých 82 letech zemřel. Přestože jsem se s ním nikdy osobně nesetkal, jeho dílo jsem stále sledoval a na jeho dopisy nezapomněl. Vždy končívaly slovy Pozdravujte můj rodný kraj a buďte zdráv!
Platí o něm slova Adalberta Stiftera: „Člověk sbírá tak dlouho vzpomínky, až se sám stane vzpomínkou“.
Českokrumlovský deník: Pátek, 1. Červen 2012, Strana 8
