Chvála historické fotografie
Chvála historické fotografie
Prohlížení starých historických fotografií je mojí velkou vášní a láskou. Často velmi dlouho se dokáži dívat na starý, poněkud již zažloutlý fotografický papír a před očima se mi promítá tehdejší obraz vesnice, krajiny, lidí a dalších znázorněných objektů. Přestože to často byla doba pro život velmi těžká a svízelná, připadá mi velmi idylická, a proto jsem rád, že naši fotografové nám zanechali tento cenný a jedinečný materiál pro další studium naší historie, ale i čistě pro radost nám všem.
Kroniku obce Černá v Pošumaví jsem začal psát v roce 1977 a za celé to dlouhé období mé činnosti jsem vedle nespočetného množství textů nashromáždil kolem 8000 kusů fotografií do archivu kroniky obce. Každé fotografie, která se mi dostane, obrazně řečeno, do ruky, nejenom přímo, ale přes různá média, si velice cením. Každá fotografie o něčem vypovídá, i když je to například snímek ze slavností obce v roce nedávném, kterou jsem sám pořídil. Vše, co se odehrálo, vše, co již proběhlo, považuji jako kronikář za historii.
Přece jenom však jsou mezi nimi fotografie, ke kterým mám vztah víceméně vřelejší. Jsou to fotografie z období před rokem 1945, kterých máme v archivu celkem 115 kusů. Není to sice mnoho, ale tehdejší Černá spolu s Dolní Vltavicí a dalšími okolními obcemi nebyla zas tak rozsáhlá, i když především tuhové doly přitahovaly pozornost fotografů. A samozřejmě, koho jiného, než úspěšné fotografy z krumlovského ateliéru. Takzvaný „nekorunovaný král šumavských fotografů“ pan Josef Seidel a jeho syn František Seidel přispěli svou prací i k rozšíření naší archivní sbírky.
Velice si cením, že máme uchováno 62 fotografií Josefa Seidela. Jak uvádí Mgr. Jan Mareš z Jihočeské vědecké knihovny k článku Josefa Seidela na webu Kohoutí kříž, je mezi nimi, podle vedoucího Seidel musea Ing. Petra Hudičáka, pro naši obec velmi cenná fotografie. Je to totiž vůbec nejstarší známá fotografie, datovaná razítkem z 25. března 1899 a je označena pořadovým číslem 45 Schwarzbach in Böhmen.
Vedle Josefa Seidela patří k dalším známým fotografům Šumavy, jeho krumlovský konkurent Josef Wolf, jehož snímky prakticky stejného žánru, obohacují náš archiv o 16 fotografií.
Máme rovněž fotografie i z ateliéru hornoplánského fotografa Johanna Mayera, který se však více zaměřoval pochopitelně na oblast Horní Plané, i když jako rodák z Dolní Borkové měl i vztah k Dolní Vltavici, kam jeho rodná obec patřila farou.
Ve skvělé publikaci Šumavou po stopách fotografů, kterou vydal Šumavský spolek v Horním Rakousku začátkem roku 2013, najdeme fotografie a životní osudy dalších výborných fotografů. Mě zde zaujal další krumlovský rodák a později známý fotograf Wenzel Micko, který se vyučil u Josefa Seidela a po osamostatnění se 29. května 1899 oženil s Fanny Tussetschlägerovou z Černé v Pošumaví a měli spolu sedm dětí. Fanny mu v roce 1921 zemřela, a tak se následující rok oženil s její sestrou Mathildou, s ní měl syna Erwina jako osmé dítě.
Malé odbočení k působnosti obce Černá v Pošumaví jen dokresluje a přibližuje nám život šumavských fotografů, na jejichž dílo bychom neměli zapomenout. V našem archivu uchováváme i další publikace týkající se tohoto námětu. Mám rád například Album starých pohlednic Českokrumlovska z roku 2001, rovněž si velmi cením darované publikace Gruss aus dem Böhmerwald, kterou jsem dostal i s věnováním od bývalých obyvatel obce Radslav v roce 1990.
Život našich předků, zaniklá krajina, změněné vesnice a celá příroda, to vše na nás bude i nadále dýchat z půvabných historických fotografií. Nedopusťme jejich ztrátu a zničení.
Českokrumlovský deník: 23. Listopad 2013
