Plnění povinných dodávek zemědělců v 50.létech
Plnění povinných dodávek zemědělců v padesátých letech minulého století
V letošním roce je tomu 65 let od doby, kdy bylo v Černé v Pošumaví založeno Jednotné zemědělské družstvo (JZD).
Průběh jeho dalšího vývoje však ponechám stranou a věnuji se pouze jedné důležité části, kterou je takzvaný výměr povinných dodávek státu.
Ten byl stanoven zákonem pro všechny zemědělské subjekty, čili vedle JZD i Státním statkům a soukromě hospodařícím rolníkům. V Černé sice po dvou letech vstoupili do JZD všichni soukromníci, postupně však někteří úplně odešli z obce a několik dalších v roce 1954 z družstva vystoupilo. Právě oni měli situaci velmi svízelnou. Přestože se stále tvrdilo, že mezi všechny subjekty jsou dodávky spravedlivě rozděleny, „byli jsme šeredně mačkáni“ jak mi vyprávěl přímý pamětník.
Jeho rodiče obhospodařovaly výměru 15 hektarů zemědělské půdy a na to jim stát určoval dodávku 450 kilogramů vepřového masa, 825 kilogramů masa hovězího, 5 700 litrů mléka, 1 405 kusů vajec, 590 kilogramů žita, 80 kilogramů pšenice, 685 kilogramů ostatních zrnin, 5 705 kilogramů brambor, 435 kilogramů sena a 3,8 kilogramů ovčí vlny.
Není divu, že při často zde se vyskytujících nepříznivých klimatických podmínkách bývaly s dodávkami problémy, přestože orgány tvrdily, že výměr je poměrně nízký. Nakonec to stejně donutilo i tyto soukromníky znovu vstoupit do družstva.
Řešení dodávkové povinnosti bylo tehdy úkolem orgánů MNV, které se tím pravidelně na všech zasedáních zabývaly. Z jednoho zasedání MNV uskutečněného 22. listopadu 1955 se dochovala hlavní zpráva zabývající se touto otázkou.
Kdo zprávu přednesl, není z archivních údajů patrné, chybí jména i podpisy. Obsah zprávy však názorně ukazuje tehdejší situaci i z takzvaného ideologického hlediska. Dovoluji si proto tuto zprávu poskytnout rovněž čtenářům Deníku.
Úvodem mé zprávy provedu rozbor plnění státních dodávek od začátku letošního roku, a to jak u soukromě hospodařících zemědělců, tak u Jednotného zemědělského družstva.
Plnění dodávek je jednak vlastenecký úkol, jednak povinnost všech, kteří na půdě hospodaří, přinésti na stůl pracujících pokud možno nejvíce vyrobených produktů zemědělských. O naší zemědělské obci, která má dobré půdní i klimatické podmínky, to však není možné říci. Dlužíme státu velká kvanta téměř všech zemědělských produktů, které jsou k dodání předepsané.
V čem spočívá tato neodpustitelná, na lehkou váhu braná netečnost, k řádnému plnění povinností. Vždyť každý o svá práva a nároky, které mu náleží se hlásí, každý se jich domáhá a běda, nedosáhne-li v tom okamžiku toho, co by chtěl mít. Ovšem na druhé straně, že má každý povinnost k řádnému plnění úkolů, to je opomíjeno a tato povinnost je odkládána až na poslední místo. Hovoří se o tom, mě se nemůže nic stát, já mám děti, já nejsem kulak ani vesnický boháč, na mě nikdo s žádnými tresty nemůže a tak podobně. Například nebyla úroda brambor, ani JZD nesplnilo, tak proč bych plnil já, nebo druhý. Ovšem každý z těchto nositelů falešných teorií si musí uvědomit, že nad nikým se nemůže a nebude zavírat jedno oko, popřípadě obě.
Naše JZD přes všechny známé nedostatky, všechny ostatní dodávky překročilo vysoko přes 100 %. Svou nezodpovědnou prací při ošetřování brambor se jim výsledky hektarových výnosů náležitě promítly, splnili dodávku brambor pouze na 77 %. Také mohli prohlásit, že to postačí, ovšem ono by to nepostačilo, nikdo nad družstevníky nezavřel jedno oko. Každý jednou provždy si musí uvědomit, že státní dodávky je nutno plnit a že se bude jejich důsledné plnění vyžadovat. Naše JZD i ostatní družstva v okrese si tuto povinnost uvědomila. Které družstvo svým špatným postojem zavinilo nedosažení hektarových výnosů a málo sklidilo, musí si, lidově řečeno, utáhnout opasek a brambory splnit náhradním způsobem. Naši družstevníci to plně pochopili a za nedodané brambory dají 20 ks prasat, které také mohli spekulačním způsobem nabídnout Výkupu za volnou cenu.
Je to opravdu špatná bilance ve zvyšování zemědělské výroby, když nejsou plněny ty nejminimálnější základní úkoly, docela nízko předepsaných státních dodávek. Nejbolavější místo, takové hnisavé, je plnění mléka. Spotřebitelé se ve zdejší prodejně dožadují másla, právem se zlobí, že másla je do prodejny přidělováno málo. Spotřebitelé hartusí, někdy padne i ošklivé slovo, spotřebitelé ale zajisté vědí, že máslo se z ničeho jiného nevyrobí, než z mléka. Ovšem když krávy, které mléko dávají, nedojí, nemůže být ani másla.
Je třeba si uvědomit, že touto prací nikterak nepřispíváme k zajištění řádné výživy pracujících, zvláště pak tento postoj není pádnou ranou na hlavy rozvratníků, ani na hlavy podněcovatelů války. Tento případ a po něm, kdybychom rozebírali takto i ostatní, přesvědčivě ukazují, že není poctivý poměr k řádnému plnění státních dodávek, což zapříčiňuje i málo důsledná práce národního výboru a předsedy zemědělské komise, který jako člen národního výboru v prvé řadě by měl sám se vší ctí přistoupit k odpovědnějšímu plnění státních dodávek, aby s čistým štítem mohl přijít mezi ostatní zemědělce a vést je svou příkladnou prací k plnění jejich úkolů, tak, jak řekl náměstek předsedy vlády na posledním aktivu pracovníků národních výborů. Je těžko členu národního výboru jít mezi zemědělce, aby plnili své úkoly, když sám, jako volený orgán, své povinnosti neplní.
Středa, 24. Září 2014
