VÁLEČNÉ A POVÁLEČNÉ UDÁLOSTI - DÍL III.
VÁLEČNÉ A POVÁLEČNÉ UDÁLOSTI NA ČESKOKRUMLOVSKU
Němci se před odsunem snažili mnohé věci poschovávat – 3. díl
Odsun Němců je stále předmětem sporů a jde o velmi citlivou otázku jak pro národ Čechů, tak i národ Němců. Každopádně šlo o mimořádnou historickou událost na kterou je ovšem třeba hledat odpověď ve všech vzájemných souvislostech. Několik století žili zde v pohraničí Češi i Němci vedle sebe, nebylo to spojenectví zrovna ideální, ale byli spolu schopni spolupracovat a vedle sebe existovat, ať již jako sousedé nebo jako soupeři. Faktem je, a svědčí o tom i zápisy v kronikách, že Němci se k Čechům odjakživa chovali nadřazeně a např. se vznikem Československé republiky v roce 1918 se jen těžko smiřovali. Nástupem Hitlera k moci se nenávist k Čechům postupně zvyšovala, vše vyvrcholilo Mnichovskou dohodou a přišlo nejen okleštění republiky, ale i vyhánění Čechů z tohoto území. Paní Lomecká-Kholová a její rodiče to poznali na vlastní kůži. České obyvatelstvo se zde stalo vlastně menšinou, nemělo žádná práva, český jazyk byl jako úřední zakázán, Němci se ve své většině přiklonili k myšlenkám Hitlera, Henleina a dalších. Z kronikářských zápisů té doby vyzařuje nadšení a radost nad tím, že toto území je konečně pod německou ochranou.
Po skončení druhé světové války si těžko někdo mohl představit další mírové soužití Čechů a německé menšiny, proto po jednáních vrcholných světových představitelů se musel uskutečnit akt odsunu německého obyvatelstva. Můžeme tomu říkat odsun, nebo podle Němců vyhnání, každopádně to byla tragedie, která vždycky postihne jen ty bezbranné a nevinné, kteří, nebýt politiků, by třeba mohli žít dále vedle sebe.
Pamětník a přímý aktér odsunu německého obyvatelstva pan František Novotný, tehdy dosídlenec do obce Hostinná Lhota vypráví: „Němci tušili, že budou odsunuti, ale kdy to bude, to nikdo nevěděl.Ještě večer před odsunem nebylo ani potuchy, ráno však přišel rozkaz, komisař oznámil, že do večera musí být všichni pryč.
Odváželi jsme je do Krumlova nahoru na nádraží, sám jsem se dvakrát točil s koňmi a se žebřiňákem. V Krumlově museli nastoupit do řady a bylo jim nařízeno, že si ssebou mohou vzít jen to nejnutnější a to co je jim nejmilejší a to ve váze 25 anebo 30 kg, to už si přesně nepamatuji. Ostatní věci nad tuto hranici museli odevzdat do skladu. V tom okamžiku nastal velký zmatek, všichni se vrhli na žebřiňák a snažili se z té spousty věcí vybrat to pro ně nejdražší. Je třeba říci, že měli velké množství zlata a stříbra.
Samozřejmě, že se Němci ssebou snažili vzít co nejvíce věcí, spousty jídla a různé cennosti. Mnoho toho si však stačili různě poschovávat v domnění, že se pro to brzy vrátí. Mnoho věcí si tedy poschovávali do různých jednoduchých, ale mnohdy důmyslných skrýší. Když jsme sem přišli, tak jsme pak po odsunu na mnohé úkryty narazili. Bylo zde nalezeno poměrně mnoho zbraní, munice, chomouty, brány, dokonce motocykl.
1.9.2015
