PADESÁT LET SPOLEČNÉHO POVÁLEČNÉHO ŽITÍ
Padesát let společného poválečného žití.
Jedna ze šesti současných osad obce Černá v Pošumaví – Bližná, byla ještě počátkem roku 1960 samostatnou obcí. Od počátku tohoto roku pak docházelo k postupnému projednávání možnosti sloučení s Černou v Pošumaví na veřejné schůzi všech občanů, na schůzi zaměstnanců statku a samozřejmě úplně nejdříve v orgánech KSČ. Nikde se prý podle dřívějších zápisů, nevyskytly žádné námitky a tak byla obec Bližná oficielně dnem 12. června 1960 sloučena pod společný Místní národní výbor v Černé v Pošumaví.
Samozřejmě, že vše již bylo připraveno dávno předtím, byla to linie KSČ, slučovalo se prakticky všude, k 1. lednu 1960 byla provedena i delimitace statků, sloučilo se JZD Mokrá a JZD Černá a tak se nejednalo o nic „nového pod sluncem“.
Na jedné z veřejných schůzí na Bližné vysvětlovali občanům důvody sloučení tehdejší předseda MNV Antonín Cirhan, tajemnice Marie Šátralová a předseda organizace KSČ František Chromík. Konstatovali mimo jiného, že v obci není dostatek lidí, aby se MNV udržel a aby se obsadily všechny potřebné komise. Stejně tak trvají stálé potíže s výstavbou zemědělského útulku, nepovedlo se uvést do provozu pohostinství a je řada dalších přetrvávajících problémů, na které upozornilo i vedení nově vzniklého Státního statku Černá v Pošumaví v osobě ředitele a poslance ONV Ing.Vladimíra Vítka.
Při hodnocení celkového stavu na Bližné bylo konstatováno, že v obci je 28 domů a 120 obyvatel, většina domů je stavebně nevyhovujících, náves je neudržovaná a v dolní části rozbahněná. Adaptací byl na čp. 6 zřízen internát zemědělské školy, kde je i závodní kuchyně, která ovšem stavebně nevyhovuje, nebyla proto zkolaudována, nevyhovuje ani po stránce hygienické a tak byla uzavřena. Na dvoře tohoto domu je dokonce neudržované hnojiště. Rovněž brigádnická ubytovna, která je v typovém dřevěném baráku má nevyhovující sociální zařízení a rozbitou střechu. Zemědělské objekty jsou bez sociálního vybavení, zásobování vodou je ze dvou studen a voda je závadná.
Hodnocení vlastních funkcionářů i z pohledu „“cizích“ tedy nepříliš lichotivé.
Od té doby se toho ovšem na Bližné dost změnilo. Mohu to osobně potvrdit, neboť jsem zde s rodinou strávil 11 let.
V té době měla Bližná / 1974/ celkem 124 lidí, život tam probíhal tak jako všude v té době, fungovalo zemědělství a tak byl kolem stále „frmol“.Mimochodem, Bližná patřívala vždy v 70. létech, na úseku živočišné výroby, k nejlepším nejen v okrese, ale i v krajském měřítku, v blíženském kravíně byla většina dojnic zapsána v plemenné knize a výsledky v dojivosti často dosahovaly republikové špičky.
Nutno přiznat, že i dobové oganizace, typu Občanský výbor, si na Bližné vedly nejlépe ze všech osad a to ne proto, aby se snad někomu zalíbily, ale aby si zlepšily životní prostředí ve svém okolí. A že se musely vykazovat závazky a dělat různé brigády, to už patřilo právě k oné době. Výsledkem bylo, že na Bližné byl vždy vcelku pořádek a lidé si prostranství udržovali sami.
V té době byl na Bližné pouze obchod ve starém, dnes neexistujícím domě a až v roce 1972 se mohla prodavačka Ludmila Kiněvová přestěhovat do nového. Vedle obchodu stála i pěkná kaplička, která se bohužel musela zbourat.
Doba se změnila a tím pádem i život na Bližné, přesto je v osadě stále pořádek.
Lidé, které jsem znal, zestárli anebo odešli a mladí žijí dnes podle svých představ. Samozřejmě, že došlo i k poklesu obyvatel, Bližná měla ke konci roku 2007 celkem 86 lidí. Určitě je však stále dost problémů, které obyvatele trápí a které často nevyřeší ani zastupitelstvo obce, kde ovšem Bližná nemá žádného zástupce. Snad se to změní v letošních komunálních volbách.
Českokrumlovský deník, 23. 6. 2010
