KRONIKY OBCE + HISTORIE

Životní osudy faráře z Černé Jana Prachaře

Začátkem dubna roku 2008 byl na tomto místě otištěn můj článek, ve kterém jsem popisoval některé mnou získané poznatky o prvním českém faráři v Černé v Pošumaví Janu Prachařovi.

Podnětem k hledání zajímavostí o tomto duchovním byla víceméně emailová zpráva, která přišla v roce 2005 na obecní úřad. Jistá Sára Shea z města Peoria ve státě Illinois nás žádala o možnost poskytnutí některých údajů a dat, týkajících se tohoto kněze. Ten působil celých 40 let na poli duchovním ve Spojených státech, kam utekl před pronásledováním z Československa a kde si za tu dobu vydobyl skutečné renomé.

Jeho působištěm byla především diecéze Lincoln ve státě Nebrasca, ale jeho zásluhy byly obrovské především proto, že zde postavil nemocnici i školu a působil velmi činně v mnoha vlasteneckých spolcích. Do státu Nebrasca se přistěhovalo mnoho Evropanů a mezi nimi řada Čechů, převážně vzdělaných, kteří si vytvořili své komunity, založili školy a vedli společenský a kulturní život v rámci demokracie a v relativním bohatství. Podílel se na tom všem i český farář Jan Prachař, a to takovým způsobem, že madam Shea se rozhodla jeho biografii zvěčnit ve vydané publikaci.

Proto jsem tedy na její přání tehdy začal shánět údaje, o které mě autorka požádala, čili, zda existují pamětníci, co se stalo s klíčem od „čerňáckého“ kostela, který Jan Prachař přinesl do USA, jaký byl život katolíků v éře komunismu, co se změnilo po jeho pádu a některé další zajímavosti.

Přibližme si proto stručně anabázi tohoto česko-amerického faráře, nazývaného otec John, tam „za velkou louží“ .

Narodil se roce 1918 v obci Dlouhá Lhota u Choustníku na Táborsku a již na studiích v semináři sv. Anny v Českých Budějovicích byl zatčen gestapem a poslán na tři roky do pracovního tábora v Německu. Po osvobození se vrátil do vlasti, pokračoval v seminárních studiích a byl vysvěcen na kněze. Jako první český kněz nastoupil svou dráhu ve farnosti v Černé na Šumavě v roce 1946.

Vzpomínku na něho mi oživila dnes již zesnulá paní Božena Rosická, která patřila mezi jeho velmi dobré známé, a které také vrátil klíč od kostela, který nechal v USA pozlatit a 40 let ho opatroval. Ovšem stejně tak byli blízcí přátelé faráře Prachaře manželé Václav a Václava Lovětínských, kteří dokonce s ním společně bydleli na faře v Černé.

Od samého počátku byl farář Jan Prachař sledován Státní bezpečností (StB), k čemuž, bohužel, vydatně pomáhali i někteří místní občané. V roce 1949 se připravovala a nakonec byla schválena „Akce K“, namířená proti duchovním a na likvidaci církve a náboženství povšechně.

Farář v Černé, který poskytoval na faře nocleh lidem, kteří prchali přes hranice, byl tudíž v největším ohrožení. Paradoxně ho varoval příslušník SNB, který neustále hlídal u plotu fary, když ho před Velikonocemi roku 1949 upozornil, že hodlá-li si zachovati život, musí ihned utéci.

Je tomu tedy přesně 63 let, kdy Jan Prachař odjel na Zelený čtvrtek roku 1949 na děkanství do Horní Plané a po návratu domů se v noci rozhodl „utéci“. Podařilo se mu to i přes důkladný hlídací systém a přes louky, lesy a bažiny se dostal do Německa. Pak již začíná jeho životní pouť „na druhé straně barikády“. Na svou vlast však po celý život nezapomíná, za občany Černé slouží každé Vánoce mši svatou.

Po roce 1990 se nakrátko vrátil do Černé, vrací Boženě Rosické klíč a slouží zde mši. Podle vzpomínky Václavy Lovětínské byl velice šťastný, že se setkává se známými farníky. Jméno policajta, který ho tehdy varoval, však ani nyní neprozradil, stejně tak odpustil i dvěma hlídajícím občanům, dnes již zesnulým, ale jejichž jména někteří občané v Černé znají. Velice se těšil na setkání se spolužáky, které se mělo uskutečnit při jeho druhém návratu do republiky.

Ten se mu však stal osudný. Jeho rodina ho čekala na letišti v Ruzyni, tam však nepřiletěl, byl vylákán do Vídně, o což se údajně někdo postaral. Každopádně byl po ubytování v hotelu, při venčení psa, přepaden a zbit tak, že musel být s přelámanými žebry dopraven do nemocnice, přičemž se mu ztratila i veškerá zavazadla.

Z nemocnice si ho pak na revers odvezla rodina, musel však být znovu hospitalizován v nemocnici v Pelhřimově, kde během měsíce svému zranění podlehl a zemřel. Zakončil tak svou životní pouť, která byla výjimečná a úžasná, byť plná různého utrpení, dne 10. července 1991 na hřbitově v Choustníku.

V jeho posledním působišti v Indianole v Nebrasce v letech 1981 až 1991 se farníci po jeho smrti rozhodli postavit mu na hřbitově sv. Kateřiny památník. Na něm pak vyjádřili svou vděčnost ve slovech: „Poslední přístav našeho milovaného pastora, člověka inteligentního, starostlivého, trpělivého, milujícího a pokorného“.

Proto se rozhodla Ms. Sara Elizabeth Shea dnes žijící v Manhattanu ve státě Kansass životní osudy, v diecézi milovaného otce Johna, sepsat. Povedlo se jí to, publikace vznikla, jeden výtisk mi poslala a já jsem rád, že obohatila archiv kroniky naší obce. Knížka je samozřejmě v angličtině a ještě chvilku bude trvat, než se mi povede vše postupně přeložit a možná získat i úplně nové poznatky.

Českokrumlovský deník: Sobota, 21. Duben 2012