KRONIKY OBCE + HISTORIE

Bohatá historie městského pranýře v Dolní Vltavici

                Jistě není nikdo, kdo by se nesetkal se slovem pranýřovat, čili kritizovat, odsuzovat a podobně. Téměř dennodenně čteme a slyšíme, že kdosi pranýřoval kohosi za jeho výroky, sami často pranýřujeme nešvary , pranýřujeme politiky, pranýřuje se kde co.

                Ve středověku však pranýřování bylo přímo hmatatelnou realitou. Téměř v každém městečku i větší obci byly postaveny pranýře, vyjímkou nebyl ani tehdejší městys Dolní Vltavice.

                Pranýř tam byl postaven nad kostelem 8.srpna 1673 a byl odznakem města, které mělo vedle jiných práv i právo trestní. Pranýř byl vysoký 3,5 m, jeho základ tvořily tři kamenné kruhy na sobě položené, které byly ve formě schodů a z nich byl do výše postaven kamenný sloup. Na tomto sloupu byly v jeho první a druhé třetině navlečeny dva kamenné kruhy jako prstence. Zakončení pranýře bylo jehlancovité a navrchu posazena kamenná koule.

Pod horním kamenným prstencem byl ze severní strany pod plechovou stříškou zavěšen  zvonek, který byl přivezen z Norimberka. Zvonkem se obyvatelům oznamovalo vystavení na pranýř, šturmovalo se s ním také při požáru v obci.

Zvonek z pranýře v roce 1950 sejmuli příslušníci vojsk, kteří byli ubytováni ve školní budově a sezváněli jím k nástupům. Tehdejší ředitel školy František Nejedlý uvádí, že jej později našel na půdě domu čp. 20, což byla velká zemědělská usedlost, používaná pro potřeby Státního statku a  zvonek zavěsil zpět na pranýř. Stejně tak našel v r. 1954 u staré školy čp.2 řetízek se zámkem, kterým se odsouzenec připoutával k pranýři a rovněž jej znovu zavěsil na pranýř.

Když bývaly ve Vltavici výroční trhy, tak byla na pranýř připevňována černá, dřevěná a železem pobitá lidská ruka s mečem, jako znak trestního práva městečka. Tato paže byla vždy mezi trhy opatrována v domě čp. 23 a vždy osm dní před výročním trhem byla za zvonění zvonu upevněna na pranýř a osm dní po skončení trhu byla stejným způsobem sejmuta.

                Dne 5.července 1916 uhodil blesk do domu čp.26 a způsobil ve Vltavici velký požár, při kterém vyhořely na třech stranách náměstí všechny domy do základů. Přitom právě shořel i symbol trestního práva, ona dřevěná paže.

Pranýř stával uprostřed náměstí, kde vynikal, v roce 1888 byla postavena u silnice nová školní budova a pranýř byl pak zastrčen za jižní zdí. Když byl kolem kostela zřízen park a postaven pomník padlým v I. světové válce v r. 1922, uvažovalo se prý i o přemístění pranýře do horního rohu parku, k čemuž však, zřejmě pro velké náklady ,nedošlo.

Kdo byl na pranýř postaven, to si již můžeme domyslet.Byli to především nepoctiví obchodníci a řemeslníci, pytláci, zloději, rouhači proti Bohu, ale i nevěrné a nepočestné ženy. Odsouzenec byl k pranýři připoután okovy a na hlavu mu byl posazen slaměný věnec. Dělo se tak většinou v neděli, kdy šli lidé do kostela a kdokoliv z kolemjdoucích měl právo mu nejen libovolně spílat a nadávat, ale i beztrestně na něho plivat. Nemravné, padlé dívky stály na pranýři během bohoslužeb, na krku měly připevněn železný obojek. Většinou se o tom vedly  soudní protokoly, které se ovšem v Dolní Vltavici nezachovaly.

Císař Josef II. v roce 1787 tresty na pranýři zrušil, pranýř v Dolní Vltavici vydržel až do roku 1958, kdy byl zatopen Lipenskou přehradou.

Českokrumlovský deník, 17.2.