TRAKTOROVÍ NADŠENCI Z ČERNÉ
Traktoroví nadšenci z Černé
Jede traktor, je to Zetor, jede do hor orat brambor
Refrén z písně hudební skupiny Visací zámek by mohl poměrně dobře vystihnout téma tohoto článku. Snad jen s rozdílem, že nepojede „orat brambor“, ale vozit dřevo z lesa.
S touto představou si hodlal pořídit traktor Zetor 25 Petr Němec se svým synem Petrem z Černé v Pošumaví. Jejich představa se však rázem začala měnit ve skutečnost. Hledání přes internet bylo úspěšné, a tak si přivezli domů svůj první traktor.
Bylo to kdesi u Loun a traktor se tomu vlastně ani říkat nedalo, i když měl generálku motoru a novou přední nápravu, ale všechny ostatní díly byly v dezolátním stavu, prakticky nepoužitelné. A tak se stala garáž v jejich rodinném domku po několik měsíců dílnou anebo traktorservisem.
Oba dva nadšenci se okamžitě pustili do díla, syn Petr je vyučený automechanik, proto začali s renovací. Vše se muselo znovu rozebrat, postupně shánět náhradní díly, které musely být originální a opět vše zkompletovat. Náhradní díly se kupodivu daly poměrně dobře sehnat, je jich prý po různých skladech dost, potíže byly snad jen se sháněním světel.
Všechny součástky bylo nutno důkladně vyčistit, postupně pak barevně natřít, když už se něco dělá, ať to dokonale vypadá. Do procesu zapojili i paní domu, která sdílela jejich nadšení i přes problémy s občasným zápachem (nebo vůní motorů?) a barev. Tento jejich koníček je samozřejmě i finančně náročný, zejména pořízení úplně nových pneumatik.
Trvalo to půl roku, mnoho hodin volného času než traktor Zetor 25 K, čili kultivační, vyjel z garáže. Přesto již v době renovace jednoho traktoru uvažovali o koupi druhého, tentokrát Zetoru 25 A, čili agregačního. A našli ho blízko, u jednoho občana v Dolní Vltavici. Traktor byl rovněž ve velmi špatném stavu, ale nakonec ho dostali po ose (6 kilometrů) domů a začal stejný koloběh jako v prvním případě a práce na další půlrok.
Dnes jsou oba dva krásné traktory, jeden zelený a druhý červený, jejich chloubou a do lesa ani jinam s ním jezdit nehodlají. Teď jsou oba jen takzvaně na parádu. Byli by rádi, kdyby s nimi mohli vyjet na silnice, třeba by se zúčastnili i nějakých výstav, ale musí mít nejprve veteránská čísla. Počítají tedy s tím, že se přihlásí do nějakého klubu veteránů Zetoru.
Dalo by se říci, že je vše u konce, ale další nápady však přicházejí. Rádi by za traktory sehnali nějaké dobové nářadí, závěsné nebo nesené, což by zase uvedli do provozu a předváděli jako komplet.
Nadšení pro práci a láska k těmto našim prvním, na tehdejší dobu spolehlivým, výkonným a snadno ovladatelným traktorům Zetor 25, plně ovládla jejich život.
6. Listopad 2012
