OLŠOV
Olšov: dříve rozlehlý statek, dnes ráj turistů
Při putování po známých i neznámých místech naší oblasti jsem se tentokrát vypravil těsně na hranice katastru obce Černá v Pošumaví s městem Horní Planá. Na konci tzv. malého Lipna najdeme osamělé stavení, dříve rozlehlý zemědělský statek Olšov. Hranice obou katastrů víceméně kopírují trať z Hůrky, kde je železniční stanice Černá v Pošumaví, až ke stanici Žlábek, a vede zde železniční spojení České Budějovice Volary.
Tato samota je součástí bývalé vesnice Žlábek, dnes patřící k části města Horní Planá. Žlábek, německy Riendles, je písemně uváděn v roce 1445. Samotný dvůr Olšov (Olschhof) je připomínán teprve v roce 1536 a podle daňového a desátkového registru rožmberského důchodkového úřadu v Krumlově z roku 1513, patřil k rychtě Mokrá stejně jako Černá.
Dvůr Olšov je typické stavení, jakých bylo většina nejen ve Žlábku, ale i na jiných místech Šumavy, kde v průčelí napříč byl trakt obytných budov, které byly většinou jednoposchoďové s průjezdy, po obou stranách byly hospodářské budovy a celý dvůr vzadu uzavírala stodola. Je to typ německého nebo hornorakouského domu, z čehož vidíme, že obec, která byla původně slovanská, byla později slabě obydlená, posléze nově kolonizována a obnovena německým obyvatelstvem.
Historií Olšova jsem se podrobně neprobíral, jistě existují určité záznamy, takže snad jen útržkovitě: Pivovar v Černé vyrobil v roce 1603 celkem 2160 sudů pšeničného piva a přitom vyrobená ředina, zvaná patoky, byla použita pro čeleď v Olšovském dvoře. Rovněž pro pivovar byly u Olšova založeny vlastní chmelnice, které však byly koncem roku 1788 opuštěny.
Jedním ze zajímavých a zvláštních povolání na Šumavě bylo kolomaznictví. Jak uvádí Ing. Ivo Vicena, vyráběly kolomaz již od 17. století pod Jeleními vrchy rodiny Stiny a Schlapschi. V roce 1848 se na polesí Želnava vyrábělo v dílně 36 vídeňských věder kolomazi, čili asi 2000 litrů, přičemž největšími odběrateli byl pivovar v Černé a knížecí Schwarzenberský dvůr v Olšově. K tomu možno podotknout, že potomci rodiny Stiny žijí dodnes v osadě Olšina a s panem Janem Stinym se sám osobně znám.
V roce 1930 se uvádí v obci Žlábek celkem 21 domů a 206 obyvatel, Olšovský dvůr má popisné číslo 1 a jeho majiteli v roce 1945 byli Maria a Hawel Hermann.
Dvůr Olšov patřil spolu se dvorem Jestřábí a Valtrov ke knížecím poplužním dvorům, patřily pod stejnou správu jako pivovar, který do roku 1893 podléhal administrativnímu vedení ředitelství dolů a do roku 1928 ředitelství panství v Krumlově.
Olšovský dvůr měl rozlohu 100 ha a stejně tak jako další dva dvory ho řídil jeden správce. V roce 1926 byly všechny poplužní dvory československým pozemkovým úřadem vyvlastněny, vznikly tzv. zbytkové statky, které byly jako celek přiděleny českému poštovnímu družstvu, jehož družstevníci bydleli v obcích Křemže a Krásetín.
V poválečném období pak postupně se vznikem Státního statku v Černé na Šumavě byl jeho součástí i Olšov, samostatně hospodařící jako oddělení, posléze byl sloučen s oddělením Bližná. V zápisech té doby, koncem padesátých a začátkem šedesátých let, kdy se na jednáních MNV hodnotilo hospodaření statku, bylo špatné hospodaření na Bližné přisuzováno problémům a nedostatkům na Olšově.
Delimitace v dalším období probíhaly i u obcí a osada Žlábek přešla od 12. června 1960 z obce Hodňov do obce Černá v Pošumaví, ovšem již za čtyři roky byl Žlábek opět přičleněn k Horní Plané.
Zemědělské hospodaření na Olšově skončilo v období po roce 1989 a v současné době jsou zde jen ruiny bývalého, po většinu desetiletí i úspěšného zemědělského objektu.
Olšov je velmi výhodné a vyhledávané místo nejen pro rybáře, cykloturistiku i turistiku všeobecně, houbaření a výlety do okolí.
Olšov je ovšem od 18. prosince 2009 i nově vyhlášená přírodní rezervace o výměře 50,75 ha v nadmořské výšce 725 metrů v katastrálním území Černá v Pošumaví. Zde už není míněn pouze Olšovský dvůr, ale celá soustava močálů a přechodně zaplavovaných luk a zde se vyskytující společenstva rostlin a živočichů, včetně zvláště chráněných.
Do popsané oblasti se lze dostat jednak výše uvedeným vlakovým spojením a rovněž po silnici z Mokré ve směru k chatové osadě U Baštýře, odkud je i přístup k historické památce Josefova dědičná štola. V místě, kde končí malé Lipno, přejedeme přes trať a jsme na místě dnešního putování.
Českokrumlovský deník, 12.11.2011
