KRONIKY OBCE + HISTORIE

Život tropí hlouposti i na státním statku

Legendární Cimrmanovská otázka „Mohli byste nám vyprávět nějakou veselou příhodu z natáčení?“ se mi zdá přijatelná jako úvod k některým poněkud úsměvným situacím, které si vybavuji z dob svého zaměstnání v zemědělství na státních statcích.

Nejsou to žádné příběhy k popukání, naopak některé mě v té době přiváděly až ke zlosti. Ovšem dnes se samozřejmě dívám na vše s odstupem a připadají mi tehdy vzniklé situace snad i trochu úsměvné.

Většinu jsem jich zažil sám, ovšem hned tu první mám z úst pamětníka. Bylo to v době, kdy se stavěly zemědělské stáje a na Bližné bylo potřeba odstranit jednu budovu. Aby prý to nebylo zdlouhavé, bylo rozhodnuto jí odstřelit.

Povolal se střelmistr, který dělal odstřely u Lidových milicí, lidem se oznámilo, že bude odstřel a velmi silná detonace, tak ať si všichni otevřou okna. Asi to dokonale nepochopili, protože otevřeli okna pouze na jedné straně, ozvala se ohlušující rána, prakticky všechna okna u domů byla rozbita, pouze stavba odolala a stála i nadále.

Příhody traktoristů

Všechny další historky jsou již z mého působení. Na Jestřábí bylo uprostřed dvora hnojiště a čas od času se musel hnůj odvézt. Traktoristé s rozmetadlem o dvou kolech přijeli k hnojišti, další jim nakladačem naložil fůru a jeli hnůj rozmetat na pole.

Jeden traktorista také rychle přijel ke hnojišti z pole, a když ten s nakladačem otálel, zavolal na něho: „Tak nakládej, co čumíš?“ Nelze nakládat, když nemáš jedno kolo, říkal si člověk od nakladače. Slezl dolů a ukázal na rozmetadlo, se kterým onen traktorista přijel a jel dlouhou cestu bez kola a vůbec nic nezpozoroval.

Překvapené dojnice

Tentýž traktorista byl po čase poslán do zemědělské školy, aby si udělal „rychložír“ a stal se technikem. Tady snad již nic nepokazí. Jenomže jednou dostal rozkaz od svého nadřízeného, aby, opět na Bližné rozvěsil mokré jutové pytle od osiva na konstrukci ve stáji, která byla prázdná v důsledku oprav.´

Příkaz byl splněn, ovšem pytle, nejen jutové, ale i papírové od hnojiv, nechal rozvěsit v kravíně, čili v jiné stáji, čemuž se zřejmě moc podivovaly k večeru se navrátivší dojnice z pastvy.

Ještě u tohoto, nyní technika, zůstanu. Tehdy se moc na životní prostředí nedbalo, a tak se likvidace pytlů z umělé hmoty provedla jednoduše spálením. Úsměvné je pouze to, že náš technik nechal všechny pytle spočítat a po deseti svázat a pak teprve spálit. U pytlů jutových již taková evidence nebyla.

Moc úsměvně nepůsobí příhoda, kdy jeden mladý traktorista na Bližné si chtěl v době žní poněkud zlehčit práci. Měl za úkol odvážet obilí od kombajnů SK-4 z Radslavi do Černé na sušku. V domnění, že se třeba nestihne včas vrátit, vynaložil mnohem delší čas k tomu, aby za sebe zapřáhl čtyři vleky najednou. Ať mají kombajnéři kam sypat.

Zapřáhnout se mu povedlo, ale dojet na místo již ne. Přece jenom silnička na Radslav je hodně úzká, mlaďas rád jezdil rychle, a tak zapřažené vleky spolu též závodily a ubíraly se jiným směrem než bylo třeba.

Na Bližné jsme též měli traktoristu, který většinou dělal něco jiného, než měl přikázáno. Byl poslán třeba něco odvážet na Vltavici, kde však nebyl zastižen, práce stála a on byl pak nalezen v kravíně, kde pomáhal naložit krávu na vlek jinému traktoristovi, který ji měl odvézt na jatka do Českého Krumlova. Kdyby to bylo jednou, lze to pochopit, ale to se stávalo mockrát, nakonec jsme se s ním museli rozloučit.

Posekal kapustu

Další traktorista, tentokrát v Černé, byl poslán na Hubenov, kde měl sekat jetelotrávu. Tehdy se dalo ještě jet z Mokré úvozovou cestou až nahoru na Hubenov, kde byla ona inkriminovaná jetelotráva.

Jenomže náš chlapec odbočil již o pár desítek metrů dřív, kde byla zasetá, tehdy asi 20 centimetrů vysoká, krmná kapusta. Nic mu to neřeklo, spustil sekačku a dopoledne byla kapusta na zemi a jetelotráva stála. To je pomalu na zabití, to není k úsměvu, to je k zlosti.

Aktivní pracant

Měli jsme také člověka, který zase stihl za den tolik práce, že by se tomu ani nedalo věřit. Byl mu tehdy přidělen nový traktor ZT-300, který jezdil rychle, a tak jeho úkolem bylo přivážet melasu nebo výpalky z Českého Krumlova brzy ráno.

Traktoristé nastupovali do práce v sedm hodin ráno, onen pracovník již stihl jednu skupinu krav ošetřit, bez dojení, dojel na Jestřábí nakrmit prasata, dojel do Krumlova pro řečené výrobky a na nástupu byl ráno jako jeden z prvních.

Na Muckově zase byli velmi společenští lidé. Rádi pohromadě poseděli, samozřejmě, že ne na sucho, a tak se mohl zrodit i nápad zkusit sílu svých traktorů. Výkonem se nemohly těm dnešním traktorům rovnat, ale tehdy to byly panečku traktory. „Co kdybychom zkusili, který traktor má více síly?“ řekli si dva z nich. Zapřáhli traktory za předky a na zpátečku co nejvíce až... Dílny v Černé měly zase co na práci.

Aktivní uklízečka

Pracovníci dílen vzpomínali na jednu paní uklízečku. Rozebrat a opravovat traktor, to není práce na chvíli, proto si srovnali všechny součástky pěkně zvlášť, která kam patří. Ráno přijdou a vše je smeteno na jednu hromadu. Není nad pořádkumilovnost.

Na Bližné byl svého času zootechnik, s akademickým titulem, který byl odpůrcem pití vody, a tak byl často i v jiném stavu. Tehdy se s nikým nepáral. „Bába furt měla nějaké připomínky, tak jsem s ní mrštil do žlabu,“ odvětil na mou otázku ohledně vztahu k podřízeným.

Se svými podřízenými měl však onen výše zmíněný zootechnik opravdu často problémy. Jednalo se především o kravín, který sice vykazoval výborné výsledky i v rámci okresu, vnitřní problémy však vidět nebyly. Do stáje bylo pravidelně navoženo dostatečné množství krmiva, nebránilo to však ošetřovatelům v tom, aby si navzájem nekradli. Do stáje se chodilo v půl druhé ráno, často však přicházeli někteří již po půlnoci, aby si dali do žlabů co nejvíce.

Ti, na které pak nic nezbylo, museli s krmným vozíkem jet až do silážní jámy a navozit si krmivo. Kolem nebyl žádný beton, jámy jen vyhrnuté zemní a půl metru bahna všude. Přesto to tito lidé dělali a poněkud úsměvné i smutné je to, že to byly spřízněné rodiny.

Jedl pokojovky

Rovněž na Bližné bydlel člověk, který dělal na ředitelství statku, a ten měl opravdu zvláštní chutě. Jednou nebo dvakrát za rok se dostal do stavu alkoholického opojení a pak obcházel celou ves. Tam, kde ho vpustili dovnitř, se ho pak nejen nemohli zbavit, ale přišli i o část několika pokojových rostlin, které tento návštěvník velmi rád konzumoval.

Na závěr musím vzpomenout na velmi hodného, moudrého a vzdělaného člověka, který dělal na statku bezpečnostního a požárního technika a který dokázal dostat se na všechny provozy statku vždy včas, tak jak se nahlásil, že přijde Zajímavostí je jen to, že všude chodil pěšky, takže vedle současné zastávající profese, znal i skoro každý kámen na statku Černá v Pošumaví.

 Pondělí, 26. Leden 2015

Život tropí hlouposti i na státním statku

Legendární Cimrmanovská otázka „Mohli byste nám vyprávět nějakou veselou příhodu z natáčení?“ se mi zdá přijatelná jako úvod k některým poněkud úsměvným situacím, které si vybavuji z dob svého zaměstnání v zemědělství na státních statcích.

Nejsou to žádné příběhy k popukání, naopak některé mě v té době přiváděly až ke zlosti. Ovšem dnes se samozřejmě dívám na vše s odstupem a připadají mi tehdy vzniklé situace snad i trochu úsměvné.

Většinu jsem jich zažil sám, ovšem hned tu první mám z úst pamětníka. Bylo to v době, kdy se stavěly zemědělské stáje a na Bližné bylo potřeba odstranit jednu budovu. Aby prý to nebylo zdlouhavé, bylo rozhodnuto jí odstřelit.

Povolal se střelmistr, který dělal odstřely u Lidových milicí, lidem se oznámilo, že bude odstřel a velmi silná detonace, tak ať si všichni otevřou okna. Asi to dokonale nepochopili, protože otevřeli okna pouze na jedné straně, ozvala se ohlušující rána, prakticky všechna okna u domů byla rozbita, pouze stavba odolala a stála i nadále.

Příhody traktoristů

Všechny další historky jsou již z mého působení. Na Jestřábí bylo uprostřed dvora hnojiště a čas od času se musel hnůj odvézt. Traktoristé s rozmetadlem o dvou kolech přijeli k hnojišti, další jim nakladačem naložil fůru a jeli hnůj rozmetat na pole.

Jeden traktorista také rychle přijel ke hnojišti z pole, a když ten s nakladačem otálel, zavolal na něho: „Tak nakládej, co čumíš?“ Nelze nakládat, když nemáš jedno kolo, říkal si člověk od nakladače. Slezl dolů a ukázal na rozmetadlo, se kterým onen traktorista přijel a jel dlouhou cestu bez kola a vůbec nic nezpozoroval.

Překvapené dojnice

Tentýž traktorista byl po čase poslán do zemědělské školy, aby si udělal „rychložír“ a stal se technikem. Tady snad již nic nepokazí. Jenomže jednou dostal rozkaz od svého nadřízeného, aby, opět na Bližné rozvěsil mokré jutové pytle od osiva na konstrukci ve stáji, která byla prázdná v důsledku oprav.´

Příkaz byl splněn, ovšem pytle, nejen jutové, ale i papírové od hnojiv, nechal rozvěsit v kravíně, čili v jiné stáji, čemuž se zřejmě moc podivovaly k večeru se navrátivší dojnice z pastvy.

Ještě u tohoto, nyní technika, zůstanu. Tehdy se moc na životní prostředí nedbalo, a tak se likvidace pytlů z umělé hmoty provedla jednoduše spálením. Úsměvné je pouze to, že náš technik nechal všechny pytle spočítat a po deseti svázat a pak teprve spálit. U pytlů jutových již taková evidence nebyla.

Moc úsměvně nepůsobí příhoda, kdy jeden mladý traktorista na Bližné si chtěl v době žní poněkud zlehčit práci. Měl za úkol odvážet obilí od kombajnů SK-4 z Radslavi do Černé na sušku. V domnění, že se třeba nestihne včas vrátit, vynaložil mnohem delší čas k tomu, aby za sebe zapřáhl čtyři vleky najednou. Ať mají kombajnéři kam sypat.

Zapřáhnout se mu povedlo, ale dojet na místo již ne. Přece jenom silnička na Radslav je hodně úzká, mlaďas rád jezdil rychle, a tak zapřažené vleky spolu též závodily a ubíraly se jiným směrem než bylo třeba.

Na Bližné jsme též měli traktoristu, který většinou dělal něco jiného, než měl přikázáno. Byl poslán třeba něco odvážet na Vltavici, kde však nebyl zastižen, práce stála a on byl pak nalezen v kravíně, kde pomáhal naložit krávu na vlek jinému traktoristovi, který ji měl odvézt na jatka do Českého Krumlova. Kdyby to bylo jednou, lze to pochopit, ale to se stávalo mockrát, nakonec jsme se s ním museli rozloučit.

Posekal kapustu

Další traktorista, tentokrát v Černé, byl poslán na Hubenov, kde měl sekat jetelotrávu. Tehdy se dalo ještě jet z Mokré úvozovou cestou až nahoru na Hubenov, kde byla ona inkriminovaná jetelotráva.

Jenomže náš chlapec odbočil již o pár desítek metrů dřív, kde byla zasetá, tehdy asi 20 centimetrů vysoká, krmná kapusta. Nic mu to neřeklo, spustil sekačku a dopoledne byla kapusta na zemi a jetelotráva stála. To je pomalu na zabití, to není k úsměvu, to je k zlosti.

Aktivní pracant

Měli jsme také člověka, který zase stihl za den tolik práce, že by se tomu ani nedalo věřit. Byl mu tehdy přidělen nový traktor ZT-300, který jezdil rychle, a tak jeho úkolem bylo přivážet melasu nebo výpalky z Českého Krumlova brzy ráno.

Traktoristé nastupovali do práce v sedm hodin ráno, onen pracovník již stihl jednu skupinu krav ošetřit, bez dojení, dojel na Jestřábí nakrmit prasata, dojel do Krumlova pro řečené výrobky a na nástupu byl ráno jako jeden z prvních.

Na Muckově zase byli velmi společenští lidé. Rádi pohromadě poseděli, samozřejmě, že ne na sucho, a tak se mohl zrodit i nápad zkusit sílu svých traktorů. Výkonem se nemohly těm dnešním traktorům rovnat, ale tehdy to byly panečku traktory. „Co kdybychom zkusili, který traktor má více síly?“ řekli si dva z nich. Zapřáhli traktory za předky a na zpátečku co nejvíce až... Dílny v Černé měly zase co na práci.

Aktivní uklízečka

Pracovníci dílen vzpomínali na jednu paní uklízečku. Rozebrat a opravovat traktor, to není práce na chvíli, proto si srovnali všechny součástky pěkně zvlášť, která kam patří. Ráno přijdou a vše je smeteno na jednu hromadu. Není nad pořádkumilovnost.

Na Bližné byl svého času zootechnik, s akademickým titulem, který byl odpůrcem pití vody, a tak byl často i v jiném stavu. Tehdy se s nikým nepáral. „Bába furt měla nějaké připomínky, tak jsem s ní mrštil do žlabu,“ odvětil na mou otázku ohledně vztahu k podřízeným.

Se svými podřízenými měl však onen výše zmíněný zootechnik opravdu často problémy. Jednalo se především o kravín, který sice vykazoval výborné výsledky i v rámci okresu, vnitřní problémy však vidět nebyly. Do stáje bylo pravidelně navoženo dostatečné množství krmiva, nebránilo to však ošetřovatelům v tom, aby si navzájem nekradli. Do stáje se chodilo v půl druhé ráno, často však přicházeli někteří již po půlnoci, aby si dali do žlabů co nejvíce.

Ti, na které pak nic nezbylo, museli s krmným vozíkem jet až do silážní jámy a navozit si krmivo. Kolem nebyl žádný beton, jámy jen vyhrnuté zemní a půl metru bahna všude. Přesto to tito lidé dělali a poněkud úsměvné i smutné je to, že to byly spřízněné rodiny.

Jedl pokojovky

Rovněž na Bližné bydlel člověk, který dělal na ředitelství statku, a ten měl opravdu zvláštní chutě. Jednou nebo dvakrát za rok se dostal do stavu alkoholického opojení a pak obcházel celou ves. Tam, kde ho vpustili dovnitř, se ho pak nejen nemohli zbavit, ale přišli i o část několika pokojových rostlin, které tento návštěvník velmi rád konzumoval.

Na závěr musím vzpomenout na velmi hodného, moudrého a vzdělaného člověka, který dělal na statku bezpečnostního a požárního technika a který dokázal dostat se na všechny provozy statku vždy včas, tak jak se nahlásil, že přijde Zajímavostí je jen to, že všude chodil pěšky, takže vedle současné zastávající profese, znal i skoro každý kámen na statku Černá v Pošumaví.

 Pondělí, 26. Leden 2015