KRONIKY OBCE + HISTORIE

Trochu jiný pohled na advent

Advent, či adventní období, které právě prožíváme, by mělo být, z křesťanského hlediska, obdobím pokání, rozjímání a duchovního zklidnění. Tradiční zvyk, pocházející z Německa, jehož základem bylo kolo od vozu darované dětem v sirotčinci a ozdobené svíčkami na každý adventní den. Tak je to historicky datováno od roku 1839. Věnec se čtyřmi svíčkami je znám od roku 1860.

V současnosti prakticky veškeré sdělovací prostředky skloňují advent ve všech pádech. Popisují všechny zvyky k tomuto období se vztahující, rozebírají historii ze všech stran.

Proto mě v této souvislosti zaujal fakt, že ve všech dřívějších kronikách obce Černá v Pošumaví nenajdeme o adventu ani zmínku. Přitom je psali kronikáři němečtí, kde tento zvyk započal. Pozornost je věnována především samotným Vánocům a typickým jídlům během Vánoc.

V kronice obce Černá z období let 1924 až 1933 se dočteme, že na Štědrý den se vždy podával chléb, ve kterém byly zapečeny suché hrušky, hrozinky, fíky a jiné ovoce, a který prý byl velmi chutný.

Kronika obce Bližná z let 1922 až 1940 zase popisuje, co všechno se na Štědrý den předkládá k jídlu. Každý rodinný příslušník i člen čeledě dostane vánočku, máslo, koblihy, kávu, med, sirup a chléb. Nenajdeme ani zmínku o tom, co se tehdy předkládalo k štědrovečerní večeři. Pouze konstatování, že o Vánocích musí být k obědu hovězí maso a šunka se zelným salátem.

Mikuláš a čert Ruprecht, kteří chodili 5. nebo 6. prosince přinášeli dětem malé dárky, často však i brambory a shnilou řepu.

Zůstanu stále v čase vánočním, zaměřím však svou pozornost trochu jiným směrem. Pro nás dnes již neznámým pojmem, ale pro tehdejší život na vesnici důležité, byly takzvané střídací dny. Říkalo se jim též selské prázdniny. Bylo to období od svátků vánočních do Tří králů, kdy veškerá práce, s výjimkou nakrmení hospodářského zvířectva, stála.

Vždy 27. prosince, který byl nazýván Janův den, docházelo v celé farnosti k výměně čeledě. Každý, kdo byl v pracovním poměru a nebyl během léta zaměstnavatelem takzvaně zamluven i na další rok, musel počítat s mlčenlivou výpovědí.

Otevřená výpověď se dávala jen tehdy, pokud kterákoliv strana hrubě porušila pracovní řád. Výpovědní lhůta byla čtrnáctidenní. Čeleď se najímala 24. června, na den sv. Jana, každý najatý dostal „vstupní peníz“ ve výši 20 až 50 korun.

Nově najatému čeledínu musel zaměstnavatel dovézt z jeho starého místa truhlici, později skříň na šaty a určit výši mzdy, která je vyplácena v penězích a v naturáliích. Tak například velký čeledín dostával mzdu 1000 až 1200 korun a velká děvečka 800 až 900 korun.

V naturáliích dostávali muži 1 korec žita, 3 pytle brambor, 4 košile a 2 haleny. Ženy pak jedny látkové šaty, 1 korec žita, 3 pytle brambor, 20 metrů česané látky, 1 látkový šátek, 2 košile, 2 haleny, 1 sukni a ložní povlečení.

Mzdy čeledě, jak uvádí zápis, byly o Vánocích roku 1932 všeobecně sníženy o 200 až 400 korun. Na sedláky a ostatní obyvatele byla před Novým rokem vydána zostřená exekuční nařízení. Nezaplacené daně jsou vymáhány bezohledně a s veškerým důrazem. Zabavování a dražby jsou na denním pořádku.

Uvádí se, že bývalému starostovi a hostinskému v Mokré exekutoři, kteří nečekaně přijeli s auty, naložili veškerý dobytek a odvezli do Krumlova. S velkou bídou dali sedláci v Mokré dohromady sedm tisíc korun, aby svého souseda ochránili od ztráty. Velká hospodářská krize dolehla na všechny.

V roce 1934 si mohli nakoupit například kilogram pšeničné mouky za 3,20 Kč, 1 kg brambor za 0,40 Kč, 1 kg kostkového cukru za 6,40 Kč, 1 velkou veku chleba za 8 Kč, 1 vejce za 0,50 Kč.

Zajímavé jsou i ceny dobytka z této doby. Například kůň (označují jako bezvadný), starý čtyři roky, stál 3000 až 3200 Kč, čtyřletá kráva 1500 Kč, jedno tučné prase čtyři koruny za kilo. Zemědělec platil za rok daně ve výši 1200 až 1300 Kč.

Adventní vánoční období nebývalo jen časem radostí a spokojenosti, dost často bylo doprovázeno i starostmi. Život nebýval lehký a s nikým se moc nemazlil, lidé však byli mnohem skromnější a s myšlenkou na Boha snáze vše překonávali.

Českokrumlovský deník: František Záhora, 10. Dezember 2014

Trochu jiný pohled na advent

Advent, či adventní období, které právě prožíváme, by mělo být, z křesťanského hlediska, obdobím pokání, rozjímání a duchovního zklidnění. Tradiční zvyk, pocházející z Německa, jehož základem bylo kolo od vozu darované dětem v sirotčinci a ozdobené svíčkami na každý adventní den. Tak je to historicky datováno od roku 1839. Věnec se čtyřmi svíčkami je znám od roku 1860.

V současnosti prakticky veškeré sdělovací prostředky skloňují advent ve všech pádech. Popisují všechny zvyky k tomuto období se vztahující, rozebírají historii ze všech stran.

Proto mě v této souvislosti zaujal fakt, že ve všech dřívějších kronikách obce Černá v Pošumaví nenajdeme o adventu ani zmínku. Přitom je psali kronikáři němečtí, kde tento zvyk započal. Pozornost je věnována především samotným Vánocům a typickým jídlům během Vánoc.

V kronice obce Černá z období let 1924 až 1933 se dočteme, že na Štědrý den se vždy podával chléb, ve kterém byly zapečeny suché hrušky, hrozinky, fíky a jiné ovoce, a který prý byl velmi chutný.

Kronika obce Bližná z let 1922 až 1940 zase popisuje, co všechno se na Štědrý den předkládá k jídlu. Každý rodinný příslušník i člen čeledě dostane vánočku, máslo, koblihy, kávu, med, sirup a chléb. Nenajdeme ani zmínku o tom, co se tehdy předkládalo k štědrovečerní večeři. Pouze konstatování, že o Vánocích musí být k obědu hovězí maso a šunka se zelným salátem.

Mikuláš a čert Ruprecht, kteří chodili 5. nebo 6. prosince přinášeli dětem malé dárky, často však i brambory a shnilou řepu.

Zůstanu stále v čase vánočním, zaměřím však svou pozornost trochu jiným směrem. Pro nás dnes již neznámým pojmem, ale pro tehdejší život na vesnici důležité, byly takzvané střídací dny. Říkalo se jim též selské prázdniny. Bylo to období od svátků vánočních do Tří králů, kdy veškerá práce, s výjimkou nakrmení hospodářského zvířectva, stála.

Vždy 27. prosince, který byl nazýván Janův den, docházelo v celé farnosti k výměně čeledě. Každý, kdo byl v pracovním poměru a nebyl během léta zaměstnavatelem takzvaně zamluven i na další rok, musel počítat s mlčenlivou výpovědí.

Otevřená výpověď se dávala jen tehdy, pokud kterákoliv strana hrubě porušila pracovní řád. Výpovědní lhůta byla čtrnáctidenní. Čeleď se najímala 24. června, na den sv. Jana, každý najatý dostal „vstupní peníz“ ve výši 20 až 50 korun.

Nově najatému čeledínu musel zaměstnavatel dovézt z jeho starého místa truhlici, později skříň na šaty a určit výši mzdy, která je vyplácena v penězích a v naturáliích. Tak například velký čeledín dostával mzdu 1000 až 1200 korun a velká děvečka 800 až 900 korun.

V naturáliích dostávali muži 1 korec žita, 3 pytle brambor, 4 košile a 2 haleny. Ženy pak jedny látkové šaty, 1 korec žita, 3 pytle brambor, 20 metrů česané látky, 1 látkový šátek, 2 košile, 2 haleny, 1 sukni a ložní povlečení.

Mzdy čeledě, jak uvádí zápis, byly o Vánocích roku 1932 všeobecně sníženy o 200 až 400 korun. Na sedláky a ostatní obyvatele byla před Novým rokem vydána zostřená exekuční nařízení. Nezaplacené daně jsou vymáhány bezohledně a s veškerým důrazem. Zabavování a dražby jsou na denním pořádku.

Uvádí se, že bývalému starostovi a hostinskému v Mokré exekutoři, kteří nečekaně přijeli s auty, naložili veškerý dobytek a odvezli do Krumlova. S velkou bídou dali sedláci v Mokré dohromady sedm tisíc korun, aby svého souseda ochránili od ztráty. Velká hospodářská krize dolehla na všechny.

V roce 1934 si mohli nakoupit například kilogram pšeničné mouky za 3,20 Kč, 1 kg brambor za 0,40 Kč, 1 kg kostkového cukru za 6,40 Kč, 1 velkou veku chleba za 8 Kč, 1 vejce za 0,50 Kč.

Zajímavé jsou i ceny dobytka z této doby. Například kůň (označují jako bezvadný), starý čtyři roky, stál 3000 až 3200 Kč, čtyřletá kráva 1500 Kč, jedno tučné prase čtyři koruny za kilo. Zemědělec platil za rok daně ve výši 1200 až 1300 Kč.

Adventní vánoční období nebývalo jen časem radostí a spokojenosti, dost často bylo doprovázeno i starostmi. Život nebýval lehký a s nikým se moc nemazlil, lidé však byli mnohem skromnější a s myšlenkou na Boha snáze vše překonávali.

Českokrumlovský deník: František Záhora, 10. Dezember 2014