Letní den v historii
12. 5. 2011
Letní den v roce 1844
Velice horký a dusný byl letní den 25.června 1844, kdy teplota vystoupila na nejvyšší stupeň a stejně tak vypařování vystoupilo do nejvyšších vrstev ovzduší.Asi v polovině odpoledne se severní obloha zatměla a zčernala a bílá dmoucí se mlha, která se pod černým příkrovem přes vysokou alpskou stěnu houfně válela dolů, dala tušit strašnou nepohodu.Tato nenechala na sebe dlouho čekat, během několika minut byla bouře již zde, ohýbala a lámala stromy a odnášela doškové střechy.Po prvním nárazu bouře byly slyšet jednotlivé údery na šindelové střechy, které byly stále silnější a četnější a když se pohlédlo ven, bylo vidět ke strašnému zděšení menší a větší kusy ledu jak jsou větrem hnané a ve velmi šikmém směru k zemi, takže byl zdvižen prach na silnici, dříve než byl navlhčen.Tyto hroudy ledu byly složeny z četných ledových kuliček, které byly na sebe namrzlé, tvořily různé figury a byly tak těžké, že prorážely ztrouchnivělé šindelové střechy, urážely vršky stromů, na některých lukách pronikaly do země a v Bližné dokonce srážely lýko a kůru z lesních stromů.
Sotva přešlo toto strašné krupobití a zachtělo se politovat úrodu na polích, bylo vidět nad lesem blížit se další příšeru, v plném kvaltu spěchajíc za první, aby srazila to, co té první uniklo.Tato druhá nevrhala sice žádné hroudy ledu, ale vytřásla v okamžiku tolik ledových kuliček, že země byla jako pokrytá sněhem.Během jedné hodiny se všechno změnilo.Namísto milých květin bylo nyní vidět jen proděravělé louky, namísto vlnícího se žita bylo vidět plochu potaženou rozdrcenou slamou, namísto zelenajících se letních plodů hololežící pole a namísto stinných stromů jen holé rozsekané houští.Všechna bujnost byla pryč, všechna krása zmizela, všechny naděje byly zničeny.
Podle starých kronik zpracoval F.Z. 2004
