KRONIKY OBCE + HISTORIE

Mosty přes Vltavu u Dolní Vltavice mají svou dlouhou historii.Dá se předpokládat, že zde most existoval už dávno před záměrným založením osady Hirzem z Klingerbergu.Došlo k tomu někdy kolem roku 1250 a vzniklo zde rušné místo při mostě s kovárnou, kolářstvím, stájemi pro přepřahávání a ubytovacími herberky.Stejně tak tomu bylo i na kyselovské straně.Pasovští biskupové, šlechtické rody ze sousedního Mühlviertelu a čeští králové, měli stejný zájem na existenci mostu při všem přístupné vltavské křižovatce této vysoce důležité obchodní cesty.

            Ve 13.století, kdy se ustálily hraniční a majetkové poměry, hraničila tu spolu panství kláštera Schlägl na pravém břehu a kláštera Zlatá Koruna na levém břehu Vltavy.Tato majetková práva a vltavínský most jsou zřetelně zachyceny na dolnovltavickém znaku.

O náklady na stavbu a opravy vltavinských mostů se tehdy svorně dělily schläglský i zlatokorunský klášter, respektive rožmberské panství.Pravidelné opravy mostu se prováděly vždy po 5 až 6 letech, přesto někdy po povodních byly zničeny dříve a častěji.Ve starých dokladech je možno vyčíst, že v lednu 1846 mohutná kra zničila půlku mostu, v r.1847 a 1849 znovu povodně most těžce poškodily.

            Most v Dolní Vltavici patřil k významnému vltavskému přechodu a tak zde kromě obchodníků táhlo velké množství válečného lidu.Přinášelo to ssebou plenění a vypalování osad podél toku řeky.Proto musela být stále zesilována a obnovována opevnění podél toku i samotný most.Ten byl v r.1866 zpevněn tak, aby byl umožněn přejezd těžkého dělostřelectva.

            6.listopadu 1886 na den sv.Linharta, byl slavnostně vysvěcen nový ocelový most v Dolní Vltavici.Tehdy to byla velká událost, které se zúčastnilo mnoho vysoce postavených hostí a návštěvníků tradičního dolnovltavského linhartského posvícení.

Na obou koncích nového i na vedle dosud stále stojícím starém dřevěném mostě, čekalo velké množství lidí.Když se ozval zvon z kostelní věže, vysvětil nový most dolnovltavský farář, po něm okresní vikář Augustin Wrtilek a nakonec jeden z řádových bratrů blízkého kláštera ve Schläglu.

Pak se setkali zleva přicházející kníže Adolf a kněžna Ida ze Schwarzenberka s dolnovltavským starostou Franzem Mayerem vprostřed mostu se schlägelským opatem Norbertem Schachingerem, jeho komorníkem Raimundem Lengbauerem a přednostou obecního zastupitelstva obce Kyselov Johannem Spitzlem, kteří přicházeli zprava.Tímto setkáním uprostřed mostubyla stavba předána do užívání veřejnosti.Kněžna Ida pak na dolnovltavické straně odhalila novou sochu sv.Jana Nepomuckého.

            Stavební práce na novém mostě začaly pouhý rok před uvedením do provozu.Saněmi s koňským spřežením sem byly přivezeny obrovské žulové kvádry z lomu ve Skalném.Pak byla postupně navršena opěrná hráz, která zajišťovala stavbu před zatopením.Materiálem byla jalovina ze žulového kamenolomu schläglského kláštera u Kyselova.Žula pro klenuté odtoky hráze pocházela z lesa na Sovím vrchu, dnes na jižním břehu Lipenského jezera u rakouské hranice.Během zimních měsíců v létech 1885 – 1886 přivezli sedláci z dolnovltavické farnosti jednotlivé stavební dílce mostu z Budějovic na saních s koňskými potahy.Plzeňská firma pak sestavovala od jara za použití obrovských parních kladiv nýtovanou mostní konstrukci.Původně měl most jednostopou jízdní dráhu se dvěma postranními lávkami pro chodce.Jízdní dráha i ochozy mostu měly povrch z dřevěných fošen.

            Vltavický most byl ještě jednou slavnostně vyzdoben.Bylo to r.1895, kdy se tudy vracel císař František Josef I. z pražské Jubilejní výstavy.Císařský kočár tažený šestispřežím zastavil na vltavickém předměstí, kde byl uvítán starostou Franzem Mugrauerem.Jako dar byl císaři předán bochník chleba a uzená šunka.Císař pak údajně řekl:“Pěkně Vám děkuju.Zůstaňte i nadále hodnými dětmi své země“.

            Po skončení I.světové války byl most krátce střežen rakouským Volkswehrem, po měsíci přišli čeští legionáři a zajistili ozbrojenou ostrahu mostu.

            V roce 1938 , v den mobilizace 23.září, připravila československá armáda most k vyhození do povětří. Po Mnichovu však byly nálože z mostu odstraněny a československé jednotky Dolní Vltavici opustily.Přes most však okamžitě vešli do Dolní Vltavice vojáci wehrmachtu a obec se stala na sedm let součástí Německé říše.

            Most přes Vltavu v Dolní Vltavici definitivně skončil svůj „život“ po roce 1948, kdy bylo rozhodnuto o demolici a zatopení obce vodami Lipenského jezera.

 

       Z textu anonymního autora, který přeložili do češtiny pracovníci Jihočeské vědecké knihovny – vybral a upravil ing.František Záhora.