Na skok do našich osad - Dolní Vltavice
14. 5. 2011
Na skok do našich osad.
Procházku po našich osadách zcela záměrně ukončíme v Dolní Vltavici.Ta totiž byla několik staletí až do čtyřicátých let minulého století mnohem významnější než Černá v Pošumaví a tak zasluhuje i více prostoru v našem seriálu.
Všichni jistě známe historii vzniku celé naší oblasti a víme také, že již v roce 1530 obdržela Dolní Vltavice právo městyse, což bylo tehdy spojeno s povinným opevněním města proti vnějšímu nepříteli. Tenkrát se to nepovedlo, ale obezdil se kostel po celém obvodě zdí 2 m vysokou a 1 m širokou, což neměl tehdy žádný kostel v celém širém okolí. Stačilo to, protože do obezděného prostoru se mohlo ukrýt všechno tehdejší obyvatelstvo.
27.června 1669 byla pak Dolní Vltavice podruhé povýšena na městys, se svým vlastním erbem a dostala oprávnění pořádat nejprve dva a později pět veřejných výročních trhů. Tato její práva pak potvrdila v r. 1747 Marie Terezie a v r. 1782 i Josef II.
V roce 1850 měla Dolní Vltavice celkem 299 obyvatel a v roce 1910 již 492 a vystavěno zde bylo 57 domů.
Při příjezdu do Dolní Vltavice směrem od Černé se nacházel vlevo nahoře hřbitov a dále po levé straně jednotlivé domy. Po pravé straně byly zpočátku tři usedlosti a pak následovalo náměstí, které bylo 190 kroků dlouhé a 90 kroků široké, což představovalo plochu přes 1 ha. Na náměstí stával až do r. 1945 pranýř. Vpravo od náměstí byla další výstavba, pod obcí protékala řeka Vltava, na ní byl dřevěný most směrem na Kyselov a vpravo se jezdilo na Radslav.
Původní kostel v Dolní Vltavici z období před rokem 1350 byl zničen, nový kostel byl v roce 1770 zasvěcen sv.Leonardovi / Linhart/. Kostel byla rotundovitá stavba s 34 m vysokou cibulovitou věží a uvnitř s pěti oltáři. V kostele stávala plastika krásné neznámé světice, řezbářská práce skupiny umělců kolem mistra Parléře z konce 14.století, známá jako „Vltavická madona“ / dnes v Alšově jihočeské galerii/.
V roce 1930 měla Dolní Vltavice celkem 414 obyvatel, kteří bydleli v 63 domech. Ke konci II.světové války je zde uváděno 64 domů, z toho je 14 větších a 10 menších sedláků, dále jsou zde 2 pekaři, 1 řezník, 3 hostince, 3 obchody se smíšeným zbožím, 1 sedlář, 2 kováři, 1 kolář, 2 krejčí, 2 obuvníci a 1 obchodník s prasaty.
V březnu 1946 začíná odsun německého obyvatelstva a přichází noví osídlenci, počet obyvatel v r. 1948 je uváděn ve výši 120.
Od r.1956 začíná postupná demolice obce v souvislosti s naplňováním budoucí přehrady Lipno. Zůstává jen několik objektů, cenné církevní památky jsou částečně přeneseny do muzea v Č.Krumlově.
V r. 1970 vykazuje Dolní Vltavice již jen 31 obyvatel a postupně se stává významným rekreačním centrem lipenské oblasti.Jakýmsi „inventářem“ Dolní Vltavice byly vždy rodiny Valíčkova, Bigasova a další a především nezapomenutelný „kapitán“ Ota Friedl / Šoka/ se svou neodmyslitelnou lulkou, či doutníkem.Převoznictví postupně převzal syn a teprve od prosince r.2006 je majitelem firma Wolfi Vok s.r.o, která provozuje i restauraci U přívozu. V restauraci je příjemné posezení uvnitř i na terase a v nabídce je široký výběr jídel, nápojů, salátů, zmrzlinových pohárů a podobně. Restaurace má kapacitu 35 míst a 32 míst je na terase.
Provozovatelem převozního prámu je firma F2 trans s.r.o Český Krumlov a odpovědnou osobou p. Karel Vlášek.
Firma Wolfi Vok s.r.o nejen že zrekonstruovala převozní prám, ale zkulturnila i okolní prostředí.Tabule s krátkou historií obce a s názornou mapou upoutá každého návštěvníka, dokonalou vititku zde firma zanechala v podobě krásného dětského hřiště.
V osadě je stanoviště Vodní záchranné služby, jejíž důležitá a potřebná činnost je neoddiskutovatelná.
Historie se nevrací, vývoj směřuje stále dopředu a tak ani rozmach Dolní Vltavice se už nevrátí. Být ale krásnou, příjemnou a upravenou osadou a poskytovat všem příchozím turistům veškeré pohodlí, to také není k zahození.
Přejeme tedy všem dosud zde žijícím starousedlíkům a všem novým zde pracujícím i se rekreujícím občanům, příjemné prožití v Dolní Vltavici.
2007
