Neznámí rodáci
14. 5. 2011
Neznámí rodáci
V minulém Zpravodaji jsem popisoval vzpomínky MUDr. Kurze na svoje mládí a školu v Bednářích.
Chtěl bych navázat na toto téma a naše čtenáře seznámit i se vzpomínkami dalších našich rodáků. Jedním z nich byl i Josef Reif, který se narodil v roce 1883 v obci Jámy.
V dospělosti se jako novinář věnoval vlastní literární práci, psal vlastivědné články i „rodinné“ povídky a o svém rodišti vydal drobnou historickou monografii, viz dále.
Vzpomíná na rodnou obec Jámy, která neměla český název a v první historické zmínce zněl název německy Cholgrueben a značí vlastně „Holzkohlgruben“, tj. dřevěnouhelné doly“. V místním nářečí měla obec navíc podobu Kulgriam. /Jámy jsou poprvé uváděny v r. 1530, kdy spolu s Pláničkou a Novou Vsí patřily ke klášteru Vyšší Brod – F.Z. /.
Josef byl jediným dítětem Franze Reifa a jeho ženy Marie, po chalupě se u nich v čp.2 říkalo „Langpalli“.
Ves tehdy příslušela k Pláničce a k faře v Černé v Pošumaví a koncem dvacátých let minulého století v ní žilo 33 německých obyvatel, v celé obci tj. s Pláničkou a Novou Lhotou zde bylo dohromady 220 obyvatel.
Josef Reif po vychození školy se jako selský synek zapojil aktivně do rolnického hnutí soustředěného kolem budějovického listu Dorfbote /tj.Posel venkova/. Neděli co neděli objížděl německy mluvící vsi po celých
Sudetech s heslem „Bauern, seid einig!“ /Sedláci, buďte jednotni /.
V r. 1911 přednášel Josef Reif v Černé o melioracích a regulaci Olšovského potoka, jeho přednáška se pak stala podnětem k zahájení přípravných prací k založení Vodního sdružení v Černé.
V r. 1913 převzal řízení listu Dorfbote a po válce se stal krajským důvěrníkem nově založeného Svazu rolníků. Působil v zemědělsko-lesnickém sdružení Böhmerwald – Süd.
V r. 1925 mu v nakladatelství Moldavia vyšel i politický spis zastávající stanovisko tzv.“hospodářských stran“. V témže roce mu v tomtéž nakladatelství vychází výše uvedená historická monografie“ Ein Stück Heimatgeschichte“, ze které je následující výběr:
„Šumavská rychta pláničská“ vznikla odloučením tzv.“devíti vsí“, kterými byly ( uváděno českým názvem): Šebanov, Kondratice, Cichalov, Hostinova Lhota, Mýtina, Vojslavy, Drahoslavice, Tatry, Skláře, které vznikly na území vyšebrodského kláštera, patřící někdy obci Hořice na
Šumavě a dále osad Muckov, Rybáře, Jámy, Plánička a Nová Lhota od rychty hořické ke dni 10.ledna 1633.
Pláničská lesní rychta zahrnovala území, které až na několik vyjímek bylo osídleno zásluhou vyšebrodského kláštera poté, co je získal ve sporu s klášterem Zlatá Koruna. Vyššímu Brodu připadla třetina území a v letech 1500 – 1530 zde začaly vznikat vsi „lesní rychty“.
V čele rychty stála dlouhá řada rychtářů, prvním byl v r.1633 Georg Pröll z Pláničky, dále např.Oswald Wenzl z Pláničky byl rychtářem 33 let /1729 – 1762/. V bouřlivém roce 1848 nebyl rychtářem nikdo jiný než dědeček autora, Josef Reif st. z Jam.
(uváděný název Šumavská rychta pláničská byl zaveden teprve v r.1918, do té doby byla Plánička jen Klein-Planles – pozn.)
Tento skutečně vitální člověk zemřel však nečekaně brzy, v r.1929 ve svých 36 letech v Českých Budějovicích. Čtyři dny nato však jeho tělo v rakvi donesli sousedé na hřbitov do Černé v Pošumaví /dnes pietní místo před Ubytovnou TJ/, aby spočinulo v rodné zemi.
2007
