KRONIKY OBCE + HISTORIE

            Z křesťanského hlediska jsou velikonoce většími svátky než vánoce a již od dávných dob byly také s patřičnou úctou takto slaveny. Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílá sobota, to byly dny, kdy se prováděly jen ty nejnutnější práce a pilně se navštěvovaly všechny církevní obřady.Mnoho starších lidí,  i já sám, si pamatujeme jak jsme chodily od Zeleného čtvrtka do Bílé soboty s řehtačkami po vesnici, pamatuji, jak jsem držel jakousi „stráž“ u hrobu Ježiše Krista, který chodili navštěvovat snad všichni lidé ve vsi. Tyto velké svátky se postupem doby staly jen „svátky jara“ a tak jako svátky vánoční, jsou již téměř od počátku roku připomínány ve všech supermarketech, především z hlediska obchodního byznysu.

            Pojďme tedy trochu zavzpomínat a připomenout si jak se velikonoční svátky slavili v naší vesnici dříve, tak jak je to zapsáno v obecní, německy psané kronice.

„Již nějakou dobu před velikonocemi přebírá jeden starší školák cvičení dorostu.Hoši se odpoledne shromažďují u tírny lnu a zde jsou svým učebním mistrem zaučováni do umění „řehtání“. Začátek, konec a pěkně řehtat do taktu, to musí klapat; potom se musí dobře naučit motlitby a říkánky. Na Zelený čtvrtek v poledne vykročí poprvé dobře seřazeni se svými klapačkami, řehtačkami a řehtavými trakářky přes vesnici ke kostelu, ohlašujíc čas k motlitbě. Před jednotlivými domy se na znamení svého vůdce zastaví a celý sbor hlásí:“My zvoníme, my zvoníme andělský pozdrav, že se musí každý katolický křesťan modlit!“. U kostelních vrat se potom pomodlí andělský pozdrav.

            Odpoledne na Velký pátek kolem třetí hodiny „zvonili“ v jednotlivých domech a odnášeli si výslužky, nejčastěji vajíčka a peníze. Jejich vůdce pak prováděl dělení, ale ne rovným dílem, ale podle „ranku a stáří“. Hoši na Bližné dokonce obcházeli vesnici na Bílou sobotu znovu a vybírali si za svou práci další odměnu, zejména vejce.

             Na Bílou sobotu po setmění se sešlo veškeré obyvatelstvo, protože se konala slavnost Vzkříšení.Přicházeli i přespolní, vyrukovali hasiči z Černé a Pláničky, hrála hudba a všechna okna zářila jasným svitem svíček.

            Ve večerních hodinách na Bílou sobotu nebo také na velikonoční neděli, chodili chasníci jednotlivě i ve skupinách k oknům ložnic děvčat pro malovaná vejce, která byla dávána v párech a jenom, když dárkyně chtěla vyjádřit, že s uvedeným chasníkem nechce nic mít, dala mu vejce nepárová.Takový dar většinou chasník hned dárkyni vrátil.

Vyvolený dívčina srdce se rovněž stavěl u jejího okénka a to samozřejmě sám, aby si vzal velikonoční balíček. Ten obsahoval mimo různými průpovídkami popsaných vajíček, také několik koblih, kus bábovky, pytlík na tabák s malou hlavou k dýmce,dříve ještě i pěkně vyšívaný náprsní šátek, nyní je místo něho kravata.

            Po sesbírání vajec odchází chasníci do hospody a zde s vejci závodí a to většinou házením mincí na vejce anebo koulením vajec.

             Na velikonoční pondělí bývalo pak zvykem zastrčit do osení obilí po třech křížcích z větviček vysvěcených na Květnou neděli, aby se obilí dobře dařilo. Přitom bylo obilí vykropeno svěcenou vodou.“

            Z tohoto výňatku z kroniky je vidět, že slavení velikonoc v naší obci sídlícími německými občany, bylo téměř totožné s tím, které známe i my z vnitrozemí jižních Čech.  Dnes nám tyto dřívější zvyky pouze připomínají , že doba značně pokročila, přesto bychom úplně zapomenout neměli a ve svých srdcích si něco ponechat.