První český farář v Černé
14. 5. 2011
P r v n í č e s k ý f a r á ř v Č e r n é.
V roce 2005 jsem se pokoušel zjistit některé okolnosti kolem faráře Jana Prachaře, který působil v Černé v Pošumaví v letech 1946 – 1949 a pak uprchl do USA.
Setkal jsem se s občankou Černé v Pošumaví paní Boženou Rosickou, ročník narození 1920, která patřila mezi velmi dobré známé pana faráře.Do Černé se přistěhovala s rodinou v roce 1946 přibližně v době, kdy nastoupil jako farář Jan Prachař.Podle jejích slov to byl „zlatý člověk“.Nikomu nezpůsobil nikdy žádnou křivdu, pomáhal kde bylo třeba a choval se jako pravý vlastenec.Před ním zde byli všichni faráři němečtí.
Pan Jan Prachař byl střední postavy, pohledný, ve věku asi kolem 30 let, nosil rajtky a vysoké boty.Bydlel na faře, na jídlo chodil do hostince k „Tomandlům“, anebo k lidem, kteří ho pozvali.Byl velmi skromný, jedl rád jednoduchá jídla,např.brambory s mlékem.Byl veselý, chodil rád i na taneční zábavy,ale vždy jen do 22 hodiny, pak odcházel domů.
K Rosickým prý chodíval téměř obden, známý byl i s rodinou Tomandlů, Lovětínských a některými dalšími, vesměs však dnes už nežijícími, či staršími lidmi.
Na Zelený čtvrtek v r.1949 odejel na motorce do Horní Plané a odtud pěšky přes louky, lesy a bažiny, uprchl do Německa.Nebylo to prý ovšem snadné, dlouho bloudil, nevěděl kde je, byl hladový, ale přece jen se dostal do Německa, kde hned na první faře mu dali najíst.Ssebou vzal klíč od kostela v Černé v Pošumaví, který 40 let opatroval a při svém návratu, který mu byl umožněn po revoluci, ho v roce 1991 vrátil.
Klíč od kostela z Černé v Pošumaví nechal pan farář v USA pozlatit a po svém návratu ho odevzdal v Černé právě paní Boženě Rosické, která ho uchovávala, o čemž jsem se sám přesvědčil.
Farář Jan Prachař byl za dobu svého působení znám tím, že poskytoval noclehy lidem, kteří prchali přes hranice.Zastavovali se v Černé u faráře, údajně pod heslem „nocleh na faře“.Z tohoto důvodu byl sledován STB a vydatně tomu prý napomáhali i někteří místní občané.
Podle slov samotného p.faráře, ho policajt, který neustále hlídal u plotu fary, před velikonocemi roku 1949, varoval se slovy: „pane faráři,chcete-li si zachovati život, musíte ihned utéct“.Proto se tak rychle rozhodl, ale chtěl údajně ještě předtím provést určité posvěcení v Horní Plané, kam přijel na motorce.Tam byl však upozorněn ať neotálí a ihned uprchne.V Černé pak někteří / minimálně dva/ občané, kteří faráře měli hlídat, nemohli pochopit, jak jim mohl utéct.
Pan farář měl skutečně „ štěstí“, neboť brzy nato začala čistka řadových církevních představitelů, především těch, kteří byli v největší oblibě u věřících.
Jméno policajta, který mu svým varováním dopomohl k útěku však p.farář ani po 40 letech nikomu neřekl, přestože ho dobře znal.Jména dvou místních občanů,dnes již po smrti, však v Černé znal prý téměř každý.
Obec Černá v Pošumaví, odkud byli odsunuti občané německé národnosti po 2.světové válce a doosídleny českým obyvatelstvem, nebyla v éře komunismu moc nábožensky zaměřená.
Nejenom někteří funkcionáři zdejších podniků, kteří se netajili svou nenávistí k církvi / viz jeden ředitel Státního statku, který chtěl z místního kostela udělat stáj pro koně /, ale i z řad občanů, bylo jen několik nábožensky založených.
Po pádu komunismu se věci postupně měnily, ale je nutno konstatovat, že k horšímu.Podle údajů se ke katolické církvi v r.1990 hlásilo 47% občanů a v r.2002 již pouhá 24%, jak uvádí poslední sčítání.
Věnuje se však mnohem větší pozornost opravě a obnově církevních památek ze strany státu a obcí.Provedla se obnova a rekonstrukce převážné většiny kapliček, Božích muk a křížů, ovšem za převažující finanční i materiální podpory bývalých rodáků obce z Německa a Rakouska.
Do kostela však chodí stále mizivé procento a už vůbec ne mladí.Politika státu je zaměřena materielně, lidé propadli honbě za ziskem, za úspěchem, touze po moci.Bohužel i církev zajímá hlavně otázka návratu majetku a to, co by měla hlavně propagovat- lásku,spravedlnost, solidaritu a podobně, je pro většinu národa prázdný pojem.
K tomuto případu se žádné novinové články nenašly a zřejmě ani neexistují.P.farář Jan Prachař předal klíč paní Rosické ve vší tichosti.Kromě ní a pár zasvěcených neměl nikdo ponětí o existenci p.faráře.Stejně tak se téměř nikdo nějak zvlášť nezajímal o činnost dalších farářů v obci.
P.farářPrachař čekal dlouhých 40 let na návrat.Přestože byl prý v USA již 10 let, měl vyřízeno americké občanství, naše orgány ho do republiky nepustily.V USA byl velmi činný, postavil školu a nemocnici a na své působiště v Černé v Pošumaví nikdy nezapoměl.Každoročně o Vánocích sloužil půlnoční mši za občany Černé v Pošumaví.Před odletem z USA zpět mu dokonce prý zaplatili v USA letenku, aby mohl v pořádku klíč vrátit. Zemřel prý ovšem za poněkud záhadných okolností při odletu a mezipřistání ve Vídni. / z vyprávění paní Rosické /.
2008
