Úvaha na dané téma
20. 5. 2015
Úvaha na dané téma
Je dobře, že Zpravodaj obce se již naplno zabydlel a přináší směs všeho možného, co si občané rádi přečtou a na co, doufám, každý měsíc čekají.Vždy se v obci najde něco, co stojí za uveřejnění, ať z hlediska úspěchů anebo nedostatků. Lidé jsou také různí, jedni uznávají, co se v obci vykonalo a nadále vykonává, jiní vidí stálé problémy. Zastupitelstvo obce se, doufám, se vší zodpovědností snaží vzniklé problémy řešit, ale nikdy a nikde se není možno zachovat všem. Zpravodaj samozřejmě řídí redakční rada, ale rovněž nikde není napsáno, že svými náměty nemůže přispívat každý občan. Naopak, bylo by to žádoucí a tak má-li někdo něco na srdci a chce to povědět všem ostatním, nemusí tvořit články, ale oslovit třeba někoho, kdo mu v tom pomůže.
Já sám se sice ve svých článcích soustřeďuji především na minulost a historii, nevyhýbám se však ani přítomnosti. Nehledě na to, že z vědeckého hlediska přítomnost vlastně neexistuje, protože všechno, co se odehrálo v tomto okamžiku, je již minulostí.
A tak tedy na tomto místě musím uvést jeden příklad z poslední doby. Podnětem mi byla návštěva dvou občanek, které mě požádaly o sepsání článku o tom, co je trápí. Zastupitelstvo obce totiž odmítlo žádost podanou místním farářem, ve které požadoval finanční příspěvek na obnovu místního kostela.
„Když zastupitelé odmítli, tak zřejmě měli důvod, na tom já nic nemohu žádným článkem změnit. Zkuste napsat něco samy“ pravil jsem já. Pak mi to přece jen nedalo, chtěl jsem vědět více a tak jsem se s panem farářem Mgr. Ivanem Markem Zálehou sešel hned následující sobotu před bohoslužbou v kostelní sakristii. Jako rozumný člověk chápe důvody, proč zřejmě zastupitelstvo jeho žádost odmítlo, i když mu je nikdo nevysvětlil. V kostele by nyní potřeboval především řadu vnitřních úprav, vybílení, opravu osvětlení a podobně.
Kostel je dominantou obce, to jsem ve svých článcích napsal již několikrát a není to žádná fráze. Na všech fotografiích a pohlednicích vždy vidíme obec s kostelem, obec bez kostela to je jako „tělo bez duše“. Náš kostel není sice památkově chráněn, ale historicky je to významná stavba a v současné době již není pouze v zájmu věřících, ale všech občanů, svým způsobem o kostel pečovat a udržovat jej pro další generace.
Jenomže v posledním období parlamentem schválené církevní restituce, navíc obestřené jakýmsi tajemnem, způsobily, že většina našich obyvatel nebude nakloněna jakýmkoliv příspěvkům církvím. Dostanou miliardy, tak ať se starají samy, to je již současný názor většiny. Farář pro kostel v Černé však žádné peníze z restituce nedostane a tak požádal o příspěvek, který mu nakonec byl zamítnut, což vzbudilo rozhořčení u některých věřících.
Po pravdě je ovšem třeba říci, že církev dostala navrácenu zpět bývalou faru, o kterou se celou předešlou dobu obec starala a nakonec, aby fara nehyzdila intravilán obce, ji musela od církve nazpět odkoupit.
Rovněž tak je potřeba si uvědomit, kolik finančních prostředků z rozpočtu obce jde na zařízení předškolní i školní výchovy, kolik se investuje do bytového hospodářství, proč máme o dost podstatnou částku nižší vodné a stočné, kolik stojí nakládání s odpady, jak se změnil vzhled obce a mnoho dalšího. V porovnání s ostatními obcemi stejné velikostní kategorie vynakládá naše obec poměrně větší částku na tzv. služby obyvatelstvu v přepočtu na jednoho obyvatele, než ostatní obce. Proto bývá někdy politika prosazovaná na úrovni obce k některým jedincům a subjektům tvrdší, ale vždy by to mělo být ku prospěchu celé obce.
Přece jen bych se ale přimlouval za to, aby místní kostel nezůstal na okraji zájmu. Chtěl bych připomenout, že např. o Boží hrob, který zaujímá důstojné místo v kostele, se zajímal Ústav dejin umenia Slovenské akademie věd, jako o důležitou památku, která bude publikována ve vědecké studii o Božích hrobech.
Naši předkové považovali vždy kostel pro svůj život za velmi důležitý. Proto tuto stavbu umělecky ztvárnili a zanechali nám ji pro inspiraci v našem životě. Kostel patří více než co jiného k našemu kulturnímu bohatství. Je to pamětihodnost, ochraňujme si jí.
Ing. František Záhora
