Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zbývá pět let do tří čtvrtin millénia

10. 3. 2013
 
                                                                                   
 
 
Zbývá pět let do tří čtvrtin milénia
V letošním roce si naše obec připomene 745 let od svého založení, respektive od první zmínky o obci. Zvykli jsme si tato výročí od určité doby připomínat. Nejprve v polistopadových létech různými atrakcemi na hřišti, později oslavou pod pivním stanem, ponejvíce v poslední sobotu v měsíci červnu. Je to logické, protože už je teplo, což se líbí nejen nám divákům a posluchačům, ale i vystupujícím. Zmiňuji se o tom právě nyní, v březnu,neboť tento měsíc v roce 1268 byl právě tím historickým datem.
            Připomeňme si proto nyní některá historické údaje z oné doby. Především je nutno začít významnou historickou osobností, kterou byl Hirzo z Klinkerbergu. Ten byl věrným služebníkem krále Václava I., v roce 1241 a poté i 1248 je uváděn jako „magister coquinae“, čili mistr královské kuchyně. V té době, kdy vedl povstání proti svému otci jeho syn Přemysl, zůstal Hirzo věrný Václavovi a stal se v roce 1250 purkrabím na hradě Zvíkov. A právě v té době získává od krále Václava darem svůj vlastní majetek , t. zv. Mokerský újezd, který byl vyčleněn z Boleticka, patřícího královi. Byl to úzký dlouhý pás od vrchu Hradiště až k Dolní Vltavici. Území nikterak veliké, ale údajně zde byla půda velmi úrodná a středem procházela stezka do Rakous. Ta vedla od Boletic přes celý újezd až k Dolní Vltavici, zde překročila Vltavu a směřovala k rakouskému Haslachu.
Hirzo byl velmi vzdělaný a schopný, nejenom, že řídil celou výstavbu královského paláce na Zvíkově, byl zakladatelem Českých Budějovic, Písku a mnoha dalších měst a obcí, podílel se na výstavbě kláštera ve Zlaté Koruně.
Stejně tak dobře poznal, že na konci „Mokerského újezdu“ se vyplatí založit lokálii. Vystavěl ve velkolepém stylu sídlo s plochou náměstí přes 1 hektar a nazval jej Hirzov, dnešní Dolní Vltavice.
Jestliže Hirzo obdržel majetek „Mokerského újezdu“ po roce 1250, lze se domnívat, že v následujících létech začal s výstavbou, některé prameny uvádí, že Hirzov byl postaven v roce 1263. Stejně tak statek na Mokré , nazývaný též „Praedium Hirzonsis“ vlastnil Hirzo již od roku 1263, podle něho byl dán i název darovanému újezdu.
V „Mokerském újezdu“ bylo tedy osídlení již mnohem dříve, rozhodující je ovšem důležité datum, kterým byl 27.březen 1268, kdy Hirzo se svou manželkou Dařicí věnoval celé toto území klášteru ve Zlaté Koruně. To bylo stvrzeno podpisem krále Přemysla Otakara II. při jeho návštěvě v Písku. Teprve tady je první zmínka o všech vesnicích patřících do „újezdu“ a tedy i o naší obci. Touto první zmínkou si pak připomínáme rok založení obce.
V listinách jsou uváděny názvy, z nichž je patrné původní slovanské osídlení – Natschernerece ( Černá), Nabliznich ( Bližná), Nemochrich ( Mokrá), Naochruhle ( Radslav), Nahyrzove (D.Vltavice), celkem je uváděno v újezdu 23 osídlení.
Hlavní obcí hirzovského zboží byla až do 15.století, téměř v jeho srdci ležící vesnice Mokrá. Podle daňového a desátkového registru rožmberského důchodkového úřadu v Krumlově z roku 1513 – rychta Mokrá spravovala následující osady: Černá, Radslav,Roidschlag, Bližná, Mokrá,Dolní Vltavice, Hubenov, Klackern,Raveň a dvůr v Olšově.
Rytíř a purkrabí Hirzo zemřel  13. března 1275 a byl pochován mezi představenými v kapitulní síni zlatokorunského kláštera.
Hirzem darovaný majetek klášteru Zlatá Koruna potvrdil 11.ledna 1284 král Václav II., některé z vesnic zde uvedených již mají německý název, čili během 16 ti let, které uplynuly mezi oběma stvrzujícími listinami, došlo k výrazné germanizaci kraje. Majetek byl v držení kláštera až do husitských bouří, kdy 11. května 1420 husité klášter zpustošili. Mniši uprchli, kláštera se zmocnil Oldřich z Rožmberka a na králi Zikmundovi si tento majetek vymohl. Hirzovo území se tak stává majetkem Rožmberků až do doby, kdy ho poslední Rožmberk Vok prodal s celým panstvím 11.září 1600 císaři Rudolfu II.
V roce 1612 přešlo panství na krále Matyáše, v roce 1619 na Ferdinanda II, který panství daroval 23. 12. 1622 Oldřichu z Eggenberka. V držení Eggenberků zůstalo panství až do jejich vymření 4. dubna 1719. Tehdy přešlo na rod Schwarzenberský, který ho vlastnil až do zrušení roboty v roce 1848.
V tomto roce byla také vytvořena samostatná obec Schwarzbach a jako správní obce byly ustaveny i dnešní osady. Mohli bychom si tedy připomínat i 165 výročí vzniku samostatné obce. Dolní Vltavice ovšem byla již dříve vyhlášena městysem s právem trhovým a vlastním erbem. Stalo se tak v roce 1505 Petrem z Rožmberka, což bylo potvrzeno Janem Kristiánem z Eggenberka v roce 1669.
Za pět let, v roce 2018, si budeme připomínat 750. výročí naší obce a to již je skutečně významné datum. V dějinách naší obce se to hemží samými osmičkami na konci letopočtů a tak bude určitě na co vzpomínat a co oslavovat, neboť znalost historie oblasti, v níž žijeme, by měla patřit k samozřejmé výbavě každého dospělého člověka. Jedině ti, kteří jsou znalí minulosti, mohou pochopit přítomnost a vytvářet úspěšnou budoucnost.