Jdi na obsah Jdi na menu
 

Historie obce a osad

 
 
 
 

Černá v Pošumaví

První zmínka z roku 1268 uvádí jméno “Na černé řece”- psáno česky. Později v letech 1445, 1483, 1495 se obec jmenovala jednoduše “Černá”, opět psáno česky nebo Nachirnie, což byl taktéž slovanský název, s označením “villa” = vesnice.V 16. století se Černá píše jako Schwarzbach – již psáno německy, z čehož vzniklo české “Černý potok”. Navzdory českému jménu a území povolával Hirzo na své panství právě Němce. Později byla Černá jistě ryze německá, což dosvědčují zejména německá jména tehdejších obyvatel (kromě několika českých, která patřila zde působícím vrchnostenským úředníkům).
Původně patřila Černá k rychtě Mokrá, kde měl zlatokurunský klášter dvůr a správce dvora. Za Rožmberků byla sídlem rychty většinou Dolní Vltavice.V roce 1585, tj. v době panování rodu Rožmberků, se objevuje Černá poprvé jako samostatná rychta, protože zřízením pivovaru a mlýna (v roce 1568) získala na významu - ostatně již v roce 1510 byl v Černé rychtář již usedlý. Černá zůstala sídlem vrchnostenského úřadu i za vlastnictví knížecí rodiny Eggenberků a Schwarzenberků.
Území obce
V roce 1445 obnášelo 15 drah (1 dráha = 30 jiter = 16,8 ha), tj. 252 ha; v roce 1585 pouze 11 drah. V 30.letech tohoto století byla velikost katastrálního území obce Černá 5,12 km2. Současná velikost katastrálního území činí 50,4 km2 (5.039 ha).
Růst obce
1.V roce 1585 měla obec (samotná Černá) 16 usedlých, 2 domkáře a 2 hospody.
2.V roce 1595 20 usedlých.
3.V roce 1723 19 usedlých poddaných.
4.V roce 1789 35 čísel s pivovarem.
5.V roce 1840 35 domů s 341 obyvateli, knížecí úřední budova, pivovar, palírna kořalky, 1 hospoda.
6.V roce 1895 39 domů, 507 obyvatel (470 Němců a 37 Čechů).
Škola
Původně patřila Černá školou do Hořic. Vlastní školu měla až po zřízení lokálie. První učitel byl Franz Maurer v letech 1793 – 1795.
Pivovar
V roce 1568 byl založen a postaven Jakubem Krčínem z Jelčan, zdatným úředníkem Viléma z Rožmberka, pivovar a mlýn. Hospody v Horní Plané, Hořicích a Frymburku byly odkázány na odběr piva z Černé. V roce 1605 odebíralo pivo z tohoto pivovaru 48 hospod. Další viz Historie pivovaru.
Do historie Černé významně zasáhla těžba tuhy, zahájená počátkem 19. století a s ní spojená těžba rašeliny. Tuhové závody v Černé byly koncem 19. století jedny z největších exportérů grafitu na světě.


Dolní Vltavice

Nejstarší jméno obce “Na Hirzowe” (něm. Hirschau) bylo uvedeno na darovací listině purkrabímu Hirzovi králem Otakarem II. dne 2. března 1268 sepsané v Písku. V pozdějších potvrzeních o darování z roku 1284,1348 a 1384 je uváděno jméno “Hirzow”, ale v knize biřmovaných z roku 1376 je již uvedeno jméno Wltaua, v seznamu rožmberského panství z let 1457 - 1460 je uvedeno jméno Wultag a v listině kláštera ve Schlä glu z roku 1457 jméno Wulda. Jména Wulda a Unterwuldau se již potom ustálila. Od roku 1918 se obec jmenuje Untermoldau, česky Dolní Vltavice, na rozlišení od Obermoldau, česky Horní Vltavice u Volar.
Zápisy nebo listiny, které by poskytly vyčerpávající přehled o vývoji Dolní Vltavice neexistují, pokud se jedná o údaje před třicetiletou válkou. Různé menší průniky Švédů během války, četné průchody velkých císařských vojsk, způsobily velké škody. Když ale pronikli Švédové v roce 1648 až k Vltavě a byli silným opevněním u Dolní Vltavice odraženi, znamenalo to pro Dolní Vltavici úplnou zkázu. Obecní archiv, všechny od roku 1632 vedené matriky pokřtěných, sezdaných a zemřelých padly za oběť válce. Pouze jediný starý, také již ohořelý a pouze částečně čitelný exemplář matriky sezdaných zůstal zachován a byl uložen na farním úřadě v Dolní Vltavici. Z tohoto bylo zjištěno, že nejméně tucet procházejících žoldnéřů uzavřelo v Dolní Vltavici sňatek. Tento exemplář shořel při požáru fary v roce 1945.
Vedle vlastního statku Mokrá, který byl založen již dříve, byla Dolní Vltavice největším a nejvýznamnějším založeným osídlením purkrabího Hirze. Že Hirzo pojal výstavbu Dolní Vltavice vskutku velkoryse svědčí např. rozměry náměstí . To bylo dlouhé 190 a široké 90 kroků a svou plochou přes 1 hektar by ještě dnes dostačovalo svému účelu, přestože mezitím uplynulo více jak 700 let.
V roce 1350 obdržela Dolní Vltavice práva městyse. S udělením příslušných práv byla spojena povinnost městys opevnit proti vnějšímu nepříteli, to se v Dolní Vltavici ale nestalo. Kostel byl až do 1. světové války obehnán po celém obvodě zdí 2 m vysokou a 1 m silnou. Tak silná zeď převyšuje ostatní opevněné kostely široko daleko. Obezděný prostor okolo kostela poskytoval dostatek místa, aby pojmul všechno obyvatelstvo, a tak je ochránil před přímým nebezpečím proniknuvšího nepřítele.
Po husitských nepokojích byla česká řeč prohlášena za úřední a objevuje se český název obce - Vltavice. Nový pán krumlovského panství, vévoda Johann Christian Eggenberg, povýšil v roce 1669 Dolní Vltavici podruhé na městys. Mezi jinými oprávněními dostala právo pořádat dva veřejné výroční trhy, které bylo později rozšířeno na pět trhů. Tato práva potvrdila Marie Terezie v roce 1747 a Josef II. v roce 1782.
Od roku 1785 byla císařem Josefem II. zavedena daň ze všech polí, luk a lesů. Pastviny, rybníky a vše co náleželo k půdě bylo zdaněno. Když bylo potom vše vyměřeno, platil každý občan podle výměry mezi 1 zlatým až 1 zlatým a 37 krejcary měsíčně. Pro srovnání stál tehdy 1 pár volů 35 až 40 zlatých, l kůň 80 až 100 zlatých.
Že vedle kvetoucího obchodu se ve Vltavici také silně rozvíjela řemesla, je docela přirozené. K tomu lze také přičíst zpracovávání lnu v plátenických provozech. Je dokázáno, že v Dolní Vltavici byl tkalcovský cech, společný i pro Benešov nad Černou, se sídlem v Dolní Vltavici. Když byly cechy časem překonány, dílem i zakázány, sklad cechu převzalo jako následník cechu řemeslnické družstvo, které mělo ve farnosti v roce 1932 celkem 69 členů. Obchod doznal většího rozmachu, když císař Josef II. zrušil koncem l8. století nevolnictví.
V 18. století rozkvetl čilý obchod, který Dolní Vltavici opět pozvedl, byly zde postaveny četné domy obchodníky a řemeslníky, kteří byli poměrně majetní. Jakého vzestupu doznal výměnný obchod přes hranice, ukazuje nám počet celních dozorců. Již v roce 1716 si postavil císařský celní a pro hraniční obchod příslušný dozorce obytný dům pro sebe a svou císařskou kancelář. Ke stávajícím čtyřem celníkům, kteří zde byli v roce 1787 činní byli zde ještě umístěni další dva. Vysoký stav pracovníků na mýtních stanicích lze přičíst tomu, že mnozí obchodníci se nedrželi předepsaných celních cest a oklikami se vyhýbali místním mýtním stanicím. Toto se týkalo zvláště obchodníků se solí a dobytkem, občas i s plátenickými výrobky a na jejich výrobu potřebnou přízi.

Bližná

Jak v Čechách tak i v Bavorsku vznikala města a vesnice, byly zakládány přes lesní pohoří dopravní cesty, z nichz nejvýznamnější byla Zlatá stezka. Podél dopravních cest stáli strážní, kteří dostali k dispozici obydlí a pozemek, který si vyklučili, a tak je lze považovat za první osídlence. Některé tyto osídlené samoty, které mě1y většinou česká jména, byly opět opuštěny, aby byly později opět rozšířeny a obhospodařovány, ale tentokrát německými osídlenci tak, jak se to stalo v Bližné, Černé, Slavkovicích a.t.d.. Vlastní, široce provedené osídlení ve 13. století bylo provedeno výlučně německými kolonisty.
Bližná není od roku 1268, kdy měla jméno “Nablizmerch” až do roku 1445 uváděna, přestože v letech 1284 1348 a 1384 byly vystaveny listiny, týkající se statku Mokrá. Teprve v roce 1445 se opět objevuje pod česko-.německým dvojitým označením: B1yzny - Ekkartslag. Radslav (nyní jedna z chatových osad) vstupuje do dějin teprve rokem 1445. Ještě mladšího data je někdejší poplužní dvůr Jestřábí (dnes významná rekreační lokalita v katastru obce Černá), který není ještě zakreslen na Mullerově mapě z roku 1720, a to znamená, že byl založen později.
Bližná je dnes jednou z osad obce Černá v Pošumav
 
í.