Tratě, které utopilo Lipenské přehradní jezero
13. 8. 2011
Tratě, které „utopilo“ lipenské přehradní jezero.
/převzato z internetových stránek - www.cd.cz - z týdeníku Českých drah - ŽELEZNIČÁŘ
Rok 2004
Loni v létě se pro velké sucho a možná i odpouštěním přehrady pro závody v raftingu snížila hladina přehradní nádrže Lipno o několik metrů. Zvědavým očím tak odhalila i několik bývalých železničních staveb staré trati Černá v Pošumaví – Horní Planá. Představujeme vám základy staniční budovy staré žst. Horní Planá na pravém břehu jezera.
Foto: IVO ŠTECHA
Foto: IVO ŠTECHA
V loňském suchém roce poklesly hladiny našich řek natolik, že mnohé z tratí, zatopených vodami přehradních jezer, se opět vynořily na povrch. Jako mnoho mých kolegů, neodolala jsem ani já, zařadila se mezi „železniční archeology“ a vydala se k přehradní nádrži Lipno zhlédnout zbytky bývalých grafitových drážek, existujících do doby zatopení vodami jezera v okolí Černé v Pošumaví. A jako přídavek jsem navštívila Bližší Lhotu, kde z vody vyčnívaly ruiny bývalého nádraží Horní Planá, jakož i zbytek železničního náspu trati České Budějovice – Černý Kříž.
U silnice v Černé, v zátoce zvané Malé Lipno, byly vidět základy budov bývalého závodu na zpracování grafitu, zbytky nakládací rampy, větvící se těleso drážky, která nakonec končila ve vodě. Na vyschlém dně bylo vidět spoustu zajímavých věcí, mj. hřeby, řetězy, podkladnice, zohýbané kolejnice, jakož i kolečko od důlního vozíku. Prostě pastva pro oči i foťák železničního archeologa.
Ve snaze vše zachytit a zdokumentovat jsem si ovšem nevšimla, že moje kalhoty se naopak staly „pastvou” pro rostlinu zde hojně rostoucí, zvanou dvojzubec. S jejími nazpět osténkatými osinami, které se důkladně zabodly do látky, jsem se potýkala určitě delší čas, než zabral průzkum.
Obě místa byla natolik zajímavá, že po návratu domů jsem začala pátrat po dostupných informacích, zejména o původní drážce grafitových dolů. Zdrojem mi byly staré průvodce po Šumavě a článek Z. Bauera v Železnici z roku 1994. Jelikož ne každý má uvedené materiály k dispozici, ráda se o získané znalosti s vámi, milí čtenáři, podělím.
Grafitové doly v okolí obcí Mokrá (dříve Mugrau), Černá v Pošumaví (Schwarzbach) a její části Hůrka (Stuben) byly založeny v roce 1811. Vlastníkem byla nejprve Eggertova společnost, která je v r. 1886 prodala Schwarzenbergům. V lokalitě bylo několik ložisek, na kterých postupně vznikly šachty Tomáš, Ferdinand, Anežka – ty se nacházely v blízkosti Mokré – dále pak Stará Anežka, Hlavní, Anna, Viktorie I – III, Václav a Emilie. Šachty, hluboké až 70 metrů, měly problémy s odváděním vody, proto v roce 1897 byla postavena odvodňovací štola Josef, jejíž portál můžeme vidět dodnes v blízkosti Mokré.
Závod na zpracování grafitu stál v Hůrce. Uvádí se, že v roce 1901 v závodě pracovalo asi 600 zaměstnanců a dalších 200 se zabývalo těžbou rašeliny na blatech (okolí Černé a Stögenwaldu – dnes pod hladinou jezera). Rašelina se spalovala nejen v závodě na tuhu a blízké cihelně, ale později se i dovážela do budějovického pivovaru.
Koncem 19. století se Schwarzenbergové rozhodli dopravu tuhy, rašeliny i dřeva z okolních lesů zmodernizovat. V letech 1884 a 1885 byly z bývalých koňských drah vybudovány úzkorozchodné dráhy (o rozchodu 600 mm) ze závodu v Hůrce do stanice státní dráhy v Černé-Hůrce (nyní Černá v Pošumaví) a k dalším provozům v okolí. Jejich délka činila 684, resp. 2296 metrů.
Nově pak byla zbudována rašelinová trať podél Olšiny a Vltavy do Stögenwaldu ke složišti dřeva o délce 5795 metrů s kamenným náspem a třemi dřevěnými mosty přes zaplavovaná území. Ve stanici Černá-Hůrka byla překládací rampa mezi úzkorozchodkou a kolejí o normálním rozchodu. Dřevěná výtopna pro dvě lokomotivy stála v závodě v Hůrce.
V roce 1909 vznikla odbočka k nové cihelně v Auwerku u řeky Olšiny. O deset let později byla ze železniční stanice postavena do závodu normálněrozchodná vlečka o délce 940 metrů, která ale již v roce 1921 byla snesena. V roce 1922 se udává celková délka kolejí 17,34 km. Ve dvacátých letech minulého století však už těžba tuhy klesala. V Kafkově ilustrovaném průvodci po Čechách z roku 1924 se dočteme, že některé šachty jsou již uzavřené.
Úpadek nastal zejména po záboru Sudet Němci (v roce 1941 se udává již jen 4 km tratí), definitivním koncem pak byla stavba lipenské přehrady. To už ale byla ložiska převážně vytěžená.
Trať České Budějovice – Želnava (nyní Nová Pec) oslavila předloni 110 let svého trvání. Již to však nebyla ta původně trasovaná trať. V průběhu let minulých se měnily nejen zastávky, jejich názvy, ale i část trasy. Stavbu 73 kilometry dlouhé trati zahájila Rakouská společnost místních drah, trať byla ovšem ihned od jejího otevření v provozu státním. Byla to poslední z tratí, připravovaných jako „Českomoravská transverzálka“.
Provoz na úseku České Budějovice – Kájov byl zahájen 20. 11. 1891, z Kájova do Želnavy se vlaky rozjely 4. 7. 1892. Otevření této šumavské lokálky mělo pro oblast dalekosáhlý význam. Dřevo, zemědělské produkty, proslulé sklářské výrobky, tuha, ale i samotní obyvatelé měli usnadněnu cestu „do světa“.
Železniční stanice Černá – Hůrka spolu se Želnavou byly hlavními nakládacími stanicemi želnavské dráhy. Tuha z výše zmiňovaných dolů u Černé a dřevo Schwarzenberského lesního ředitelství v Želnavě představovaly hlavní a pravidelnou zátěž, rovněž tak rašelina. Hořicím na Šumavě (původně Höritz), známým svými Pašijovými hrami, pak železnice přivezla diváky i ze vzdálenějších míst. Za první republiky nejenže tehdejší ČSD v hrací dny vypravovaly zvláštní vlaky, podílely se ale i na propagaci her samotných.
Horní Planá sloužila – a dnes znovu slouží – turistům jako východiště k hraničnímu šumavskému hřebeni a Plešnému jezeru. V současné době se však bohužel už nemůžeme nechat „dovézti rozlehlým údolím klikatého toku Vltavy“ z Černé do Želnavy. K 20. dubnu 1958, kvůli výstavbě lipenské přehradní nádrže a následnému zatopení území, byla trať v úseku Černá v Pošumaví – Horní Planá přeložena na levý břeh Vltavy. Pod vodou zmizely nejen grafitové drážky u Černé, zastávka Stögenwald, ale i říční meandr „Srdce Vltavy“ u Horní Plané. Trať se v tomto úseku zkrátila ze 14 na 12,5 km.
Zhlédnutí původních staveb bylo opravdu zážitkem. Ti, kdož to nestihli loni v létě, mají zřejmě smůlu. Podobná příležitost se totiž asi hned tak opakovat nebude.
JANA BĚHOUNKOVÁ
Trasa původní železnice České Budějovice – Želnava, ke 20. 4. 1958 přeložená v úseku Černá – Horní Planá na levý břeh Vltavy, se schématickým vyznačením úzkorozchodných drážek grafitových dolů v okolí Černé.
