Lipenští barabové tunel podle tradice zapili
Lipenští barabové tunel podle tradice zapili
LIPENSKÉ PROMĚNY
Síly toku Vltavy se využívalo v tomto šumavském kraji dávno před vznikem Lipna. A to nejen k plavení dřeva. Jen mezi Vyšším Brodem a Frymburkem bylo před zatopením třiadvacet vodních mlýnů a hamrů.
Historie přehrady se začala psát až po velké povodni v roce 1890, to ale o vodní elektrárně ještě nikdo neměl ani ponětí.
,,Byl vypracován plán několika menších přehrad, aby se zabránilo povodním, ale místní zemědělci nechtěli prodat svou půdu. To samé se opakovalo v roce 1920. Stavba začala až po druhé světové válce, svou úlohu sehrál rovněž odsun německého obyvatelstva nebo zrušení slavných, ale vytěžených grafitových dolů na Mokré,“ říká kronikář z Černé v Pošumaví František Záhora, který se věnuje také historii přehrady.
Se stavbou se začalo v roce 1951
Se stavbou nádrže se začalo v roce 1951. ,,Celé údolí Vltavy okolo Lipna se proměnilo v jedno gigantické pracoviště, něco takového jsem viděl poprvé v životě. Nejdříve se stavěly domky pro dělníky, pak sklady, dílny, garáže. Později se začalo odlesňovat a byly odvezeny tisíce nákladních aut dřeva. Nakonec se odstraňovaly domky, silnice a všemožné objekty. Zmizelo několik osad, také obec Dolní Vltavice a část Frymburka,“ říká pamětník stavby František Bártík, jehož domek zmizel pod hladinou v zatopeném Frymburce.
Využití vody dostalo další směr a spočítalo se, že za rok vyrobí elektrárna tolik proudu, při jehož vzniku by se spálilo v parních elektrárnách 75 000 tun hnědého uhlí. Pro stavbu hydroelektrárny bylo nutno vybudovat prostor.
A pak přišli k dílu lipenští barabové. Nešlo o italské stavební dělníky, které pod tímto jménem znala celá Evropa jako kvalifikované a zdatné tuneláře. Mimochodem, stovky barabů vybudovaly v letech 1874–77 železniční tunel Špičák na trati Plzeň–Železná Ruda. V tomto případě šlo o specialisty a tehdy zvlášť vyzdvihované dělníky z přehradního staveniště.
Turbíny roztáčí obří vodopád
Nejdříve byla v hloubce přes 140 metrů ve skále vybudována obrovská hala, kam by se prý vešel Svatovítský chrám a do které dnes vedou dvě šachty. ,,Těmi šachtami dnes proudí voda, která roztáčí turbíny. Je to největší vodopád na světě, i když ho nikdo nevidí,“ říká jeden z inženýrů, pracujících dnes na přehradě.
Padající voda ale musela vytékat. Proto byl vybudován tunel, který dnes ústí do nádrže Lipno II a měří přes tři kilometry. ,,Barabové tunel proráželi tři a půl roku a tři a půl roku poctivě ukládali na knížku jménem František Prorážka část ze mzdy. Nakonec celou útratu podle tradice propili,“ říká pamětník František Bártík.
V pondělí 15. června 1959 v 17.55 hodin proud vody poprvé roztočil lopatky turbíny a 350 tun vážící rotor se začal točit. Krátce před Vánocemi 1959 byla dána do provozu i druhá lipenská turbína: „Obě Francisovy turbíny na lipenské přehradě o výkonu 120 MW pracují bez závad a zásobují naši energetickou síť,“ ohlásil tehdejší tisk.
Právo – Josef Hora –4.3.2008
Síly toku Vltavy se využívalo v tomto šumavském kraji dávno před vznikem Lipna. A to nejen k plavení dřeva. Jen mezi Vyšším Brodem a Frymburkem bylo před zatopením třiadvacet vodních mlýnů a hamrů.
Historie přehrady se začala psát až po velké povodni v roce 1890, to ale o vodní elektrárně ještě nikdo neměl ani ponětí.
,,Byl vypracován plán několika menších přehrad, aby se zabránilo povodním, ale místní zemědělci nechtěli prodat svou půdu. To samé se opakovalo v roce 1920. Stavba začala až po druhé světové válce, svou úlohu sehrál rovněž odsun německého obyvatelstva nebo zrušení slavných, ale vytěžených grafitových dolů na Mokré,“ říká kronikář z Černé v Pošumaví František Záhora, který se věnuje také historii přehrady.
Se stavbou se začalo v roce 1951
Se stavbou nádrže se začalo v roce 1951. ,,Celé údolí Vltavy okolo Lipna se proměnilo v jedno gigantické pracoviště, něco takového jsem viděl poprvé v životě. Nejdříve se stavěly domky pro dělníky, pak sklady, dílny, garáže. Později se začalo odlesňovat a byly odvezeny tisíce nákladních aut dřeva. Nakonec se odstraňovaly domky, silnice a všemožné objekty. Zmizelo několik osad, také obec Dolní Vltavice a část Frymburka,“ říká pamětník stavby František Bártík, jehož domek zmizel pod hladinou v zatopeném Frymburce.
Využití vody dostalo další směr a spočítalo se, že za rok vyrobí elektrárna tolik proudu, při jehož vzniku by se spálilo v parních elektrárnách 75 000 tun hnědého uhlí. Pro stavbu hydroelektrárny bylo nutno vybudovat prostor.
A pak přišli k dílu lipenští barabové. Nešlo o italské stavební dělníky, které pod tímto jménem znala celá Evropa jako kvalifikované a zdatné tuneláře. Mimochodem, stovky barabů vybudovaly v letech 1874–77 železniční tunel Špičák na trati Plzeň–Železná Ruda. V tomto případě šlo o specialisty a tehdy zvlášť vyzdvihované dělníky z přehradního staveniště.
Turbíny roztáčí obří vodopád
Nejdříve byla v hloubce přes 140 metrů ve skále vybudována obrovská hala, kam by se prý vešel Svatovítský chrám a do které dnes vedou dvě šachty. ,,Těmi šachtami dnes proudí voda, která roztáčí turbíny. Je to největší vodopád na světě, i když ho nikdo nevidí,“ říká jeden z inženýrů, pracujících dnes na přehradě.
Padající voda ale musela vytékat. Proto byl vybudován tunel, který dnes ústí do nádrže Lipno II a měří přes tři kilometry. ,,Barabové tunel proráželi tři a půl roku a tři a půl roku poctivě ukládali na knížku jménem František Prorážka část ze mzdy. Nakonec celou útratu podle tradice propili,“ říká pamětník František Bártík.
V pondělí 15. června 1959 v 17.55 hodin proud vody poprvé roztočil lopatky turbíny a 350 tun vážící rotor se začal točit. Krátce před Vánocemi 1959 byla dána do provozu i druhá lipenská turbína: „Obě Francisovy turbíny na lipenské přehradě o výkonu 120 MW pracují bez závad a zásobují naši energetickou síť,“ ohlásil tehdejší tisk.
Právo – Josef Hora –4.3.2008
